Jiří Paroubek: Proč jen novináři hořekují?
10.05.2010 13:00
Čtu nářky novinářů na povolební situaci před nadcházejícími volbami do Poslanecké sněmovny. Líčí úděs z toho, co po těchto volbách nastane, jestliže v nich zvítězíme. Je to vtipné - jakoby měl nastat nějaký Avatar, či obludárium.
Připomínám, že sociální demokracie tady osm let vládla. Před lety si vesměs stěžovali, že se ve volbách nevede souboj o program, o budoucí ekonomickou podobu země, o řešení sociálních otázek atd. Nadcházející volby se všemi klady a zápory jsou však naopak volbami svým charakterem, průběhem a věřím již i klasickou podobou západoevropské kultury směřující ke změně. Mnohé se změnilo. Po dvaceti letech demokracie a tržního hospodářství již lidé nejsou naivní. Známe klady i zápory trhu, ve světě, v USA, Řecku i u nás. Víme, že při dobré regulaci a kontrole přináší trh obecný prospěch, růst i pokrok. A naopak, nechá-li se bez dozoru, směřuje nezadržitelně k rozvírání sociálních nůžek, osobním bankrotům, nezaměstnanosti a ano - i k ohrožení bankovního systému jako v USA či hrozbám státních bankrotů jako v Řecku či v pobaltských zemích.
A právě tyto volby jsou skutečně standardním střetem demokratické společnosti o naplnění koncepcí. Jedna z nich je založená na individualismu a v ekonomickém smyslu na uspokojování především osobních zájmů a tyto představy hájí pravicové strany (ODS, TOP 09, VV). Druhá - naše - vychází z přesvědčení, že zájem osobní se vždy pojí se zájmem celku a je třeba je vyvažovat. Vychází ovšem i z nezpochybnitelného faktu: za časů vlád ČSSD, zejména k jejímu konci, byly výsledky našeho ekonomického i sociálního rozvoje jedinečné. Odevzdávali jsme v roce 2006 zemi ODS v nejlepším stavu od roku 1990, s ekonomickým růstem přes 6 procent HDP a s nízkou úrovní zadluženosti ve výši pod 29 procent HDP. Léta 2005-2006 byla nejúspěšnějšími roky České republiky pro všechny - ekonomicky pro stát a také z hlediska růstu reálných příjmů všech vrstev českého obyvatelstva.
Věci se ovšem za tři roky posunuly jinam a my jsme přesvědčeni, že nazrál čas pro zásadní změnu. Někdejší velmi úspěšný sociálně demokratický švédský premiér Olaf Palme říkával: „Kapitalismus je beránek, který se nezabíjí." A právě tím se chceme řídit. Chceme, aby se naprostá většina této společnosti - ano, obyčejných lidí - cítila dobře v této zemi. Ne každý může být generálním ředitelem velké společnosti a už vůbec ne každý může být Romanem Janouškem či Markem Dalíkem (a většina slušných lidí by jimi ani být nechtěla). Ale každá zcela průměrná - obyčejná - mladá rodina má právo na to, aby byla schopna zajistit potřeby pro své děti, aby si mohla pořídit startovací byt a jet na dovolenou např. do Chorvatska. A právo na důstojný život mají senioři, zdravotně postižení, ale i sociálně slabí. Chceme, aby lidem nemohla být dána výpověď bez udání důvodu, aby nemuseli platit regulační poplatky, aby měli nárok i na tři dny nemocenské na počátku své nemoci.
Vidíme prostě věci jinak: chceme slušnou podporu mateřské dovolené, nechceme školné, zrušíme rovnou daň, prosadíme regulace cen energií a služeb pro občany.
Vytýká se nám populismus. Ví vůbec někdo, co toto slovo znamená? Víme, co slibujeme a víme, že jsme vždy sliby plnili. Nejsme jako řecká konzervativní pravice, která přivedla po osmi letech vlády Řecko k hrozbě bezprostředního státního bankrotu a dnes její stoupenci zuří na demonstracích proti nezbytným úsporným škrtům socialistické Papandreovy vlády. Nebyli jsme to my, kdo způsobil astronomický rozpočtový schodek v historii České republiky v letech 2008 a 2009 ve výši 286 miliard korun jako Topolánkovo - Nečasovo - Kalouskovská vláda. Ne my jsme způsobili zásek do veřejných financí v důsledku nákladů transformace české ekonomiky v devadesátých letech minulého století ve výši 680 miliard. Kč. My jsme nepřipravovali církevní restituce s okamžitou náhradou v nemovitostech ve výši cca 30 miliard korun a s roční rentou na 60 let v souhrnné výši 270 miliard.
Slibujeme věci náročné, ale na rozdíl od pravicových vlád nám nikdo nemůže vytknout, že jsme věci někdy v minulosti nezvládli. Víme, že nastartujeme hospodářský růst i růst životní úrovně pro obyčejné lidi - tak, jak se to povedlo po roce 1998, tedy po nástupu první vlády ČSSD - a víme, že do roku 2013 snížíme zadlužení veřejných rozpočtů pod tři procenta. To žádná z pravicových stran o sobě tvrdit nemůže.
Redakce on-line deníku TÝDEN.CZ nezasahuje do textu.
Foto: Lucie Pařízková
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.