Bývalý člen bankovní rady ČNB Oldřich Dědek je koordinátorem pro přijetí společné evropské měny v Česku. "Pan Euro", jak se mu familiárně přezdívá, tvrdí, že i přes současný odpor k euru je rozumné nechat si otevřené všechny alternativy. Prozatím mu však ministr financí Miroslav Kalousek zkrouhl rozpočet na úplně minimum.
Premiér Petr Nečas na konci týdne prohlásil, že přijetí eura coby jednotné měny je v nedohlednu a měnovou unii označil v současné době za spíše unii dluhovou. Jak vidíte možnosti budoucího přijetí společné měny jako člověk, který je za přípravy k tomuto kroku zodpovědný?
Myslím, že vláda se chová podle koaliční dohody. V ní bylo řečeno, že o zavedení eura se bude diskutovat po splnění dvou předpokladů. Za prvé fiskální konsolidace (snížení veřejných dluhů, pozn. red.), abychom byly schopni splnit maastrichtská kritéria (stát musí hospodařit s ročním schodkem pod třemi procenty výkonu ekonomiky, HDP, nebo například dluh státu nesmí překročit 60 procent HDP, pozn. red.). Druhou podmínkou je, že se opět obnoví důvěra v euro a vyřeší se problémová dluhová krize v eurozóně. Obě podmínky stále trvají a myslím, že tomu odpovídá i oznámení pana premiéra, že vláda v letošním roce nebude diskutovat termín zavedení eura.
Není však podle vás celý projekt přistoupení Česka ke společné měně v současné době už v podstatě odpískaný?
Vláda si tímto krokem určitě nezavřela dveře pro rozhodování o nějaké další budoucnosti tohoto projektu.
Skutečně si myslíte, že při současných dluhových problémech, se kterými se vedle Evropy potýká například i Amerika, je na tyto úvahy stále prostor?
Jednoznačně vycházejí signály, že eurozóna už nebude taková jako dříve. V současné době se o její budoucnosti velmi intenzivně diskutuje. Převládající názor je, že se půjde cestou ještě větší integrace a nikoli rozpadu tohoto útvaru. Za této situace je rozumný přístup nechat si otevřené všechny alternativy. Nevíte, jak ten vývoj půjde do budoucna. Já pevně věřím, a odpovídají tomu i postoje evropských státníků, že euro přežije. Otázka vstupování do eurozóny se po čase obnoví. Pokud se podaří vyřešit dluhovou krizi, tak by takový krok byl pro Česko velmi výhodný. Koruna komplikuje život exportnímu sektoru i zahraničním investorům. Důvody tady jsou, ale musí se vyřešit současná krize.
Integrací míníte nějakou společnou fiskální politiku? Jakési společné evropské ministerstvo financí, které by dohlíželo na dodržování pravidel jednotlivých států?
V tomto ohledu je na stole mnohem více spekulací než reálných věcí. Pokud se hovoří o nějaké společné evropské vládě, tak ty úvahy jsou zatím v poloze, že by se dvakrát do roka scházeli ministři financí, a nepřevládá nějaká představa jednotného evropského úřadu. Diskutuje se například intenzivně i společných eurobondech, které by pomohly s přísunem kapitálu. To vše je otevřená otázka. Těch diskusí je velké množství, ale reálný posun je spíše běh na dlouhou trať.
Nemůže právě fakt, že řešení současné dluhové krize se hledá velmi složitě a především pomalu, nahrát spíše atomizaci eurozóny? Vést dokonce až k rozpadu Evropské unie?
Myslím si, že o to nikdo zájem nemá. Právě při vědomí rizika, jaké by to mělo dopady ve vztahu k vnitřnímu trhu, svobodné výměny zboží, volného pohybu kapitálu, osob. Rozpad eurozóny by znamenal tvrdou ránu těmto představám. Nikdo neví, kde by se tyhle tendence zastavily. Z toho důvodu rozumím snaze problémy vyřešit a posunout ty věci dopředu a vytvořit takové mechanismy, aby se dluhová krize do budoucna neopakovala.
V rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ expředseda slovenského parlamentu a šéf stany Svoboda a Spravedlnost Richard Sulík, který svým tvrdým postojem proti navýšení příspěvku do finančního eurovalu pomohl k pádu vlády premiérky Radičové, řekl, že můžeme být rádi, že jsme podmínky pro vstup do eurozóny nestihli splnit. I s ohledem na to, že jste zodpovědný za přijetí eura, není skutečně dobře, že jsme to k doposud neudělali?
Já tomu rozumím tak, že panuje shoda, že jakékoli vážnější problémy eura a otřesy v eurozóně se okamžitě projeví samozřejmě i v České republice. Populistická představa, že tím, že nás naše neúčast v eurozóně nějak ochrání, je hloupost. Pokud bychom byli v eurozóně, tak bychom se chovali jako dalších sedmnáct současných členů, kteří ten problém musejí řešit. Nevidím v tom nic tragického.
Slovenští občané to však asi vidí tragicky. Když si na záchranu ekonomicky silnějšího Řecka musejí sami půjčovat..
Odpor lidí je asi očekávatelný. Mezi politickou reprezentací však jasně převládá ten proevropský přístup. To dokládá i to, s jakou hladkostí za pomoci opozice napodruhé slovenským parlamentem navýšení příspěvku do eurovalu bez problémů prošlo. To dokládá moji tezi, že i Slovensko si je vědomo obrovských možných dopadů, které by způsobila destabilita eura.
Při současném dění si neodpustím zeptat se na váš úřad. Kolik stojí provoz Koordinační komise pro přijetí eura?
Není co skrývat. Ministerstvo financí k tomu přistoupilo pragmaticky. Šetří se všude, tak ani agenda přípravy na přijetí eura není výjimkou. V současné době je celá agenda pokryta pouze mou osobou na částečný pracovní úvazek a měsíčně to přijde státní kasu na dvacet tisíc korun. Moje hlavní angažmá je na Karlově univerzitě, kde pracuji jako docent ekonomických studií.
Myslíte, že má i při této konstelaci, kdy se o euru nebude v Česku mluvit klidně v pěti následujících letech, stále smysl pokračovat v přípravách? V prosinci budete sice znovu vládě předkládat zprávu, ale není to v podstatě zbytečné?
Národní koordinační skupina se dohodla, že ty klasické přípravy se skutečně utlumí. nicméně určitá agenda zůstává. Ministerstvo financí je v této otázce začleněno do několika pracovních skupin při evropské komisi, dále je potřeba dění v eurozóně stále analyzovat. Nejvíce mě ale nyní vytěžuje množstvích veřejných aktivit a vystoupení, která mají za úkol vysvětlit, co se vlastně děje, následujících trendů a podobně.
