Karlův most slaví 650 let povodním i válkám navzdory

Karlův most je nejspíš nejslavnější stavbou svého druhu v Česku. Kamenná konstrukce, která byla svědkem mnoha dramatických dějinných zvratů, v noci z neděle na pondělí slaví své 650. narozeniny.

3. února 1342 se Prahou přehnala velká voda. Zanechala za sebou spoušť a - co bylo horší - strhla jedinou spojnici obou vltavských břehů. Zbytky starého Juditina mostu, který Menší a Staré Město pražské propojoval od druhé poloviny 12. století, byly zle poničeny, původní románská stavba navíc nevyhovovala požadavkům nové doby.

Vše o Karlově mostě ČTĚTE VE SPECIÁLU. 

Císař Karel IV. poklepal na základní kámen nového mostu v roce 1357, 9. 7. v 5 hodin a 31 minut. Kromě toho, že čas založení tvoří vzestupnou a sestupnou řadu čísel 1 – 3 – 5 – 7 – 9 – 7 – 5 – 3 – 1 (která je mimochodem i součástí loga nově otevřeného muzea Karlova mostu), připadá na datum ještě konjunkce Slunce se Saturnem, která měla podle astrologů stavbě zaručit šťastný a úspěšný průběh.

Král český a císař římský, jehož jméno dnes stavba nese (dříve se mluvilo o Pražském nebo Kamenném mostu), svěřil její průběh huti tehdy téměř neznámého mladého švábského architekta Petra Parléře a malostranskému staviteli Janu Ortlinovi. Mohutná kamenná konstrukce (most je 520 metrů dlouhý, 10 metrů široký a spočívá na 16 masivních pískovcových pilířích) byla brzy po svém dokončení (přesné datum dostavby známo není) doplněna Staroměstskou a posléze i Malostranskou mosteckou věží.

„…že jest od potopy světa tak veliké vody nebylo“

Za 650 let své existence most čelil mnoha ohrožením. Během dlouhé řady povodní byl mnohokrát poškozen, nejdrastičtěji v letech 1496, 1784 a 1890. V průběhu posledně zmíněných záplav se do kalných vod rozbouřené Vltavy zřítily tři oblouky a dva pilíře Karlova mostu. Jeho pád byl považován za národní katastrofu. Vypovídá o tom i text jedné z četných dobových kramářských písní, v níž se zpívá: „Pláče vlast a žalně kvílí, národ český chlouby prost – ve strašlivě krátké chvíli zbořen slavný Karlův most.“

Povodně ale nebyly jedinou hrozbou, která na stavbu doléhala. Na mostě a v jeho blízkém okolí se odehrávala řada válečných i revolučních scén. Věž původního Juditina mostu (nižší část dnešní Malostranské mostecké věže) čelila útoku hned v roce 1419 během prvního náporu husitských bouří, na mostě se bojovalo proti Habsburkům, proti Pasovským i proti Švédům, prošel tudy také revoluční rok 1848.

Most, který hlídají svatí

Nápad osadit mostní oblouky plastikami inspirovaný římským Ponte S. Angelo vznikl v době baroka. V průběhu let 1683 až 1714 bylo na most umístěno třicet soch, některé z nich byly v 19. století vystřídány díly Josefa a Emanuela Maxů nebo Kamila Böhma z 19. století. Autorem nejnověji osazené sochy – z roku 1928 – je Karel Dvořák. Původní sochy jsou od roku 1965 postupně nahrazovány kopiemi, originály dnes najdete v lapidáriu Národního muzea a v Národní galerii.

V 18. století přibyl na most další prvek. Roku 1723 sem bylo instalováno olejové osvětlení nahrazené v roce 1866 plynovým, jehož kandelábry byly později upraveny pro svícení elektřinou. Na mostě, který byl až do poloviny 19. století jedinou spojnicí obou pražských břehů, panoval i čilý dopravní ruch. Jezdila tudy koňka později vystřídaná tramvajovou dopravou a ještě později autobusy, po mostě jezdila i osobní auta, a to až do 60. let minulého století.

Značné škody, které na mostě zanechaly opakované povodně, boje i dopravní ruch, se pokusila napravit generální rekonstrukce stavby provedená v letech 1967 až 1975, během níž byla do konstrukce mostu vložena stabilizační železobetonová deska. Právě ta se v posledních letech stala předmětem odborných sporů a uvažovalo se dokonce o jejím odstranění při plánované nové opravě stavby, která by měla začít v druhé polovině letošního července.

Foto: reprodukce z brožury Historie povodní v Praze v grafice, malbě a fotografii