Obvodní soud pro Prahu 1 dnes rozhodl, že katedrála s přilehlými nemovitostmi zůstane státu. Ve dvou předchozích rozsudcích určila soudkyně Libuše Fritzová za vlastníka památky církev. Rozsudek není pravomocný, církev se proti němu odvolá.
Spor o vlastnictví nejnavštěvovanějšího českého kostela, symbolu české státnosti a hlavního svatostánku pražské katolické arcidiecéze vyvlastněného komunisty v 50. letech, se táhne již téměř 14 let.
"Žaloba na určení vlastnictví se zamítá," prohlásila Fritzová ve čtvrtek. Rozhodnutí soudu se podle ní opírá o vládní nařízení z roku 1954 o chráněné oblasti Pražského hradu, ve kterém je uvedeno, že památka náleží všemu československému lidu. Z vlastního textu nařízení podle ní vycházely i její dřívější rozsudky, které však nezohledňovaly k nařízení později vydanou důvodovou zprávu.
"Nyní je soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu," uvedla soudkyně. Ten na počátku roku rozhodl, že vlastnictví všeho lidu je vlastnictvím státu. Nemovitosti včetně Svatovítského chrámu byly podle Nejvyššího soudu nezpochybnitelně převedeny na stát. "Toto vládní nařízení nebylo nikdy žádným zákonem zrušeno," dodala Fritzová.
Podle prezidenta Václava Klause se takovéto rozhodnutí soudu dalo očekávat. "Nemohl určitě rozhodnout jinak, protože právní stránka věci je nesporná," řekl serveru iDnes. Prezident připustil, že by o vlastnictví katedrály mohli rozhodnout i zákonodárci. "To by se dalo udělat a pak i respektovat. Ale opakuji, že právní stav té věci je naprosto nesporný," soudí. V minulosti podle Klause soudci nerozlišovali právní stránku věci od "světonázorového pohledu a od toho, jestli nějakou věc chceme znárodnit, nebo naopak zprivatizovat".
Předsedkyně poslanců KDU-ČSL Michaela Šojdrová řekla, že lidovci zatím o speciálním zákoně o katedrále neuvažují. Tuto variantu ale ani úplně nevyloučila. "Raději bych viděla to rozhodnutí soudu, protože by bylo považováno za rozhodnutí nezávislé, spravedlivé, nebylo by předmětem politických dohadů. Ale nebude-li v dohlednu takové rozhodnutí, tak nevylučuji, že k nějakému zákonnému opatření nebo třeba i mimosoudní dohodě by mohlo dojít," řekla. Nejasnosti kolem vlastnictví objektu podle ní totiž katedrále škodí. 
S názorem Nejvyššího soudu nesouhlasí právník církve Petr Zderčík ani kardinál Miloslav Vlk, který do sporu v květnu vstoupil jako vedlejší účastník. Zderčík zopakoval církevní stanovisko, že v nařízení není vyjádřen přechod vlastnického práva. "Vláda svůj pokoutný úmysl chrám vyvlastnit do normy nevtělila," řekl právník.
Kardinál u soudu zpochybnil rozhodnutí Nejvyššího soudu, které podle něj "vyvolalo pochybnosti o spravedlivých zárukách v dovolacím řízení". O případu prý rozhodoval bývalý nomenklaturní člen komunistické strany, který si kauzu sám přidělil a do verdiktu promítl svou názorovou orientaci.
Vlk tím narážel na jednoho ze soudců tříčlenného senátu Nejvyššího soudu Františka Ištvánka, jenž byl ve druhé polovině 80. let čtyři roky členem KSČ. Nejvyšší soud kritiku odmítl a zdůraznil, že verdikt ve sporu o katedrálu byl kolektivní. "Nešlo tedy o rozhodnutí jednoho člověka, jak je v médiích mnohdy podsouváno. Je zřejmé, že při každém sporu je jedna ze stran neúspěšná. Tento neúspěch nelze přikládat k vině senátu, který rozhoduje podle platných zákonů a podle ustálené judikatury," řekl mluvčí soudu Petr Knötig.
Vyjádření Ištvánka se zatím nepodařilo získat. Kvůli své stranické minulosti čelil kritice již bezprostředně po vynesení verdiktu. Ištvánek od roku 2005 řídí občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu, patří tedy k jeho nejužšímu vedení.
Kardinál po jednání novinářům řekl, že pro něj případ rozhodně nekončí. "Po odvolání jsou ještě další opravné prostředky, také stížnost k Ústavnímu soudu. A pak je možná další cesta, pokud nebude žalobě vyhověno, cesta do Štrasburku," uvedl Vlk.
Právní zástupkyně Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Milada Šípková je s rozsudkem soudu spokojená. Od počátku soudních pří tvrdila, že podle usnesení Ústavního soudu je vládní nařízení z roku 1954 platnou právní normou, která je součástí českého právního řádu. "Došlo k přechodu vlastnického práva na stát. Nařízení může zrušit pouze stát zákonodárnou normou," uvedla Šípková.
Církev podala proti státu určovací žalobu o vlastnictví katedrály a dalších přilehlých nemovitostí v roce 1992. První rozhodnutí obvodního soudu o tom, že katedrála patří církvi, padlo před dvanácti lety. Odvolací městský soud v Praze však případ vrátil k novému projednání. Napodruhé odvolací soud verdikt potvrdil, Nejvyšší soud však pravomocné rozhodnutí počátkem roku zrušil. Stát v dubnu katedrálu na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu po dohodě s církví převzal.
V Evropě patří většina slavných katedrál církvi. Všechny kostely a katedrály patří církvi například v Polsku nebo na Slovensku. V sousedním Rakousku může kostely vlastnit kromě církve například stát, obce, nadace nebo soukromé osoby. Také v Německu náleží většina kostelů církvi, některé svatostánky jsou však ve vlastnictví státu.
Výjimkou je Francie, která v roce 1905 zákonem oddělila církev od státu. Na základě tohoto zákona všechny do té doby postavené francouzské chrámy a katedrály patří státu a všechny kostely a další církevní budovy obcím. Církev má však právo tyto objekty bezplatně užívat. První katedrála byla po přijetí zákona postavena až v roce 1995.
