Tisíce lidí přišly o svůj domov v rámci totalitní "akce K", tedy Kulak, jíž komunisti v 50. letech minulého století likvidovali nepohodlné vesnické boháče a soukromé zemědělce. Nyní se po 59 letech rýsovala možnost potrestat jednoho z posledních žijících strůjců tehdejšího zla, devadesátníka Josefa D. Ta však padla. "Trestní stíhání jsem zastavil," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ předseda senátu Okresního soudu v Semilech Martin Fišer.
Někdejšímu příslušníkovi komunistické Veřejné bezpečnosti podle obžaloby hrozilo až desetileté vězení za zneužití pravomoci úřední osoby.
"Trestní stíhání bylo zastaveno, takže jsem hlavní líčení nenařizoval," konstatoval soudce. "Došel jsem k závěru, že se na obžalovaného vztahuje amnestie prezidenta republiky z 9. května 1960. Ta byla velmi široká, vztahovala se na všechny trestné činy s výjimkou skutků proti lidské důstojnosti a proti majetku," upřesnil. Nejvyšší soud již dříve rozhodl, že takovéto činy nejsou atakem na lidskou důstojnost. "Rozhodl jsem, že útokem proti majetku to též není. Obžalovaný jako člen komise rozhodl o vysídlení. Majetek byl poškozeným zabaven již dřívějším soudním rozhodnutím," vysvětlil.
Okresní státní zástupce v Jičíně Michal Chvojka, který kauzu dozoroval a podával obžalobu, se s názorem soudu ztotožnil. "Původně jsem podal stížnost, ale po prostudování rozhodnutí o zastavení jsem ji vzal zpět," uvedl pro TÝDEN.CZ a dodal: "Dospěl jsem k závěru, že rozhodnutí je důvodné." Věc je tak pravomocně skončena.
Verdiktu předcházela tahanice o to, který soud se má případem zabývat. Státní zástupce podal koncem letošního ledna obžalobu k Okresnímu soudu v Jičíně. Ten však zjistil, že zločin, za nějž Josefu D. hrozilo až desetileté vězení, se stal na Turnovsku, proto patří do místní příslušnosti Okresního soudu v Semilech. Věc byla tedy předána Krajskému soudu v Hradci Králové, který určil, že se jí mají chopit právě semilští soudci.
Jak Michal Chvojka upřesnil, semilské státní zastupitelství se z případu vyloučilo pro podjatost, a to již zhruba před pěti lety. Tehdy se totiž zjistilo, že by mohly existovat příbuzenské vztahy někoho z potenciálních pachatelů, jejichž okruh nebyl tenkrát zcela jasný, s někým z prokuratury z 50. let.
Většinou stíhání ani nezahájili
Totalitní náčelník komunistické Veřejné bezpečnosti Josef D. byl jako člen "komise ustanovené při ONV Turnov pro projednávání otázek dalšího začleňování rodinných celků potrestaných vesnických boháčů" viněn z toho, že 8. dubna 1953 rozhodl bez zákonného podkladu o vysídlení sedláků Jana B. (1923), jeho ženy a dvou malých dětí z obce Libíč a Václava M. (1917) ze Soběslavic. V jeho rodině přišli o střechu nad hlavou rodiče, manželka a dvouletý syn.
Poškození, aniž by stanuli před soudem, byli bez právně podložitelného odůvodnění zbaveni ústavně zaručených svobod pobytu a pohybu a možnosti svobodně vykonávat výdělečnou činnost. Místo jejich budoucího trvalého pobytu jim bylo přikázáno úředně, a to včetně pracovního zařazení na příslušném státním statku. Bylo tak "dosaženo komunistickým režimem sledovaného cíle - likvidace vesnických boháčů a větších soukromých zemědělců".
Úřad vyšetřování a dokumentace zločinů komunismu řešil 560 případů násilné kolektivizace. Ve většině z nich trestní stíhání zahájeno nebylo. Podle slov ředitele úřadu Pavla Breta je to zejména proto, že pachatelé nebo poškození již zemřeli.
