"Dejte své děti na řemeslo!" radí šéf cechu obkladačů. "Budou vydělávat jako právníci, navíc už od devatenácti let!" Na většinu rukodělných oborů se hlásí čím dál méně žáků, ceny řemeslníků stoupají. Jsou opravdu předražení? A jak poznat schopného poctivce od podvodných lemplů?
"Opravář praček si za zalepení prasklé hadičky vteřinovým lepidlem účtoval osm set korun. Přitom mu to trvalo asi tři minuty." / "Řemeslník si prohlédl rozbitou elektrickou troubu a prohlásil: 'Nemám s sebou materiál. Dejte mi 750 za diagnózu, a jestli to budete chtít opravit, zavolejte mi, dohodneme se na ceně.'" / "Zámečníkovi trvalo otevření zabouchnutých dveří třicet vteřin a chtěl za to tisícovku!"
Výše uvedené stížnosti ukazují, proč má český řemeslník spíše špatnou pověst. Je ale takové renomé zasloužené? Je například tisíc korun za rychlý výjezd a vyřešení problému zabouchnutých dveří skutečně nehorázná suma? "Že jsme předražení? Tak to určitě ne! Mně na rozdíl od lidí, kteří sedí celý den v kancelářích a posílají maily sem a tam, nikdo automaticky padesát tisíc měsíčně na účet neposílá. Musím se o své peníze pořádně tvrdě přičinit," durdí se pražský elektrikář Josef Kadleček.
* Jak vybrat řemeslníka, aby se člověk nenapálil?
* Jak postupovat, když s jeho prací nejsme spokojeni?
* Jaké jsou garance v případě práce "bez papírů"?
* Které obory jsou nejméně dostupné?
Na tyto a další otázky najdete odpovědi v časopise TÝDEN, který vychází 10. října.
