Výtvarník Roman Týc opustil v sobotu odpoledne po měsíci za velkého zájmu médií pankráckou věznici, do které se dostal kvůli výměně skel na semaforech. Odmítl totiž zaplatit pokutu 60 tisíc korun, kterou mu za jeho čin uložil soud. U východu na propuštěného čekal jeho právník, před budovou pak přátelé. Poté, co se s nimi přivítal a nechal se vyzpovídat od novinářů, odjel s přítelkyní na motorce.
Největší obavy prý měl z toho, že až vyjde ven, bude muset odpovídat na dotazy médií a popisovat své pocity. "Je toho moc, člověk je tam v nějakém sociálním přetlaku. Pak vyleze ven a je v informačním přetlaku. Nejde to logicky skládat dohromady. Hotovo, stalo se, měsíc skončil," řekl Týc novinářům. Ve věznici mu prý nejvíc chyběla jeho přítelkyně a běžné věci, které si člověk na svobodě vlastně ani neuvědomuje. Na otázku, co udělá nejdřív, odpověděl: "Ostříhám si nehty na nohou".
Týc - vlastním jménem David Hons - považuje výměnu semaforových skel jako uměleckou akci. Pokud by prý pokutu zaplatil, uznal by, že spáchal trestný čin. Vybral si proto raději vězení. Nastupoval do něj 24. února, a to nadvakrát. Poprvé u sebe neměl občanský průkaz.
"Jestli mě vězení vychovalo? To určitě ne," řekl po opuštění pankráckého areálu. S vězením podle svých slov nepočítal ani "kariérně a profesně", ale byla to zkušenost i inspirace. I když se to prý může zdát divné, tak ho bude mrzet, že už se nemůže kdykoliv vrátit a popovídat si s lidmi uvnitř.
Hons patří mezi zakládající členy umělecké skupiny Ztohoven, která se věnuje především umění ve veřejném prostoru. V roce 2007 výtvarník v Praze vyměnil skla na 50 semaforech pro chodce. Místo stojícího a chodícího panáčka na nich byly postavičky v komických či lehce vulgárních situacích. Hons svůj čin vysvětlil tím, že jen pomohl figurkám uvolnit se. Podle soudu poškozoval cizí věc a měl zaplatit pokutu. "Projekt pořád pokračuje. Jestliže následovalo věznění jednoho panáčka, tak to v jistém smyslu něco symbolizuje. Já nevím, kde je ten konec," uvedl Týc-Hons. Pražská radní Aleksandra Udženija se už ale nechala slyšet, že by chtěla nechat Týcovy panáčky na některé semafory v Praze umístit.
Na umělcovu podporu vzniklo několik iniciativ. Lidé mu nahrávali skladby, pekli bábovky či psali prezidentovi, aby zvážil udělení milosti.
Velký zájem médií provázel jak výtvarníkův nástup do věznice, tak i jeho odchod z ní. Přátelé, kteří na propuštěného čekali, nakonec žádali novináře, aby už přestali s dotazy a natáčením.
