Grafologické srovnání ukazuje, že Barbora Škrlová, po níž policie už měsíc bezvýsledně pátrá, s velkou pravděpodobností dopis prezidentu Václavu Klausovi nepsala. Z písma však lze vyčíst, že autor listu je psychicky nevyrovnaný sobec, který má sklony k závislosti.
„Psal ho sobecký člověk, který se orientuje na materiální hodnoty, je psychicky labilní a má sklony k závislosti. Ale nelze poznat, jestli jde o alkohol, drogy nebo třeba sektu,“ vysvětluje předsedkyně Asociace grafologů ČR Zuzana Dobiášová.
TÝDEN.CZ získal notový sešit, do kterého Barbora Škrlová vpisovala poznámky, a porovnání s kopií dopisu ukazuje, že ona autorkou dopisu velmi pravděpodobně není. Škrlová se ze zatím nevysvětlených důvodů vydávala za Aničku, domnělá třináctiletá dívka se pod dopis podepsala a před necelými třemi týdny ho odeslala na Hrad.
„Je dost nepravděpodobné, že by poznámky v notovém sešitu a dopis psala stejná osoba,“ dodává Dobiášová, která obě písma zkoumala.
Grafoložka Dobiášová má tři verze, kdo mohl dopis sepsat: buď to bylo dítě, ale mladší než třináctiletá Anička, nebo dospělý s mentální poruchou, či dospělý, který se snažil psát jako dítě. „Tu považuji za nejpravděpodobnější,“ říká. Na podvrh poukazuje fakt, že dopis obsahuje takzvané znaky nepoctivosti, grafology definované rysy, jež se objevují v rukopisech podvodníků, ale také zlodějů. „V tomto případě jich je příliš mnoho na to, aby dopis psalo třináctileté dítě. S tím jsem se nikdy v praxi nesetkala,“ vysvětluje.
Obsáhlý dopis psaný školním dětským písmem velmi podrobně informuje o dění v rodině Kláry Mauerové, jak to bylo s týraným Ondrou a starším synem Jakubem a proč utekla Anička z Klokánku. Díky tolika podrobnostem to musel být někdo, kdo se v reáliích kauzy i poměrech v domácnosti velmi dobře orientuje. To by ukazovalo například na někoho z blízkého okruhu rodiny.
TÝDEN.CZ získal notový sešit od ženy, jejíž dcera před šesti lety chodila na hodiny hudební výchovy do Paprsku. Ty v dětském centru vedla Barbora Škrlová; v Paprsku se setkala s další důležitou postavou kuřimského příběhu – nadřízenou Kateřinou Mauerovou, tetou Ondry.
Dopis pochopitelně posuzovala také policie, ale na příkaz státního zástupce uvalila na případ informační embargo a žádné podrobnosti nesděluje.
Že jde o falzifikát, naznačují i další indicie, například to, že na několika místech je styl dopisu narušený. „Autor zřejmě na chvíli ztratil stoprocentní koncentraci a v rukopisu se objevilo něco z něj,“ domnívá se Dobiášová. I bez grafologického rozboru je zjevné, že dopis už svou délkou (devět stran rukopisu) neodpovídá třináctileté autorce. Navíc je příliš „dospělý“ – moc logický a faktický, na dítě málo emotivní.
Foto: ČTK
