První duben se blíží a lékaři se stále nedohodli s ministerstvem zdravotnictví na výkladu zákona o zdravotních službách, který na apríla vstoupí v platnost. Jakou váhu bude mít názor dětského pacienta? Bude potřeba k očkování souhlas obou rodičů? A kdo všechno se bude moci ke zdravotní péči o dítě vyjadřovat? Ministerstvo zdravotnictví vypracovalo výklad sporných bodů, lékařům ale nestačí.
Zákon o zdravotních službách z dílny ministerstva ukládá lékařům nové povinnosti - například opatřit si souhlas obou rodičů před poskytnutím určité zdravotní péče dětskému pacientovi, zdokumentovat názor nezletilého pacienta a také zaznamenat některé "donucovací úchopy", které museli během ošetření použít. Novinky u lékařů vyvolaly zděšení a po ministerstvu požadovali vypracování právního výkladu zákona. Výsledek je ale příliš neuspokojuje.
"Na mnoho otázek tam odpovědi chybí, takže budeme požadovat doplnění," hodnotí čerstvý dokument z dílny ministerstva předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů Hana Cabrnochová. V materiálu jí například chybí informace, jak postupovat v případě rozvádějících se rodičů. "V takových situacích je domluva často obtížná a který z rodičů je zplnomocněn o dítěti rozhodovat?"
Její obavy sdílí i místopředsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost Ilona Hülleová. Rozvedení rodiče si dělají podle jejích zkušeností často naschvály, a to i v ordinaci dětského lékaře. "Například tatínek chtěl nechat dceru očkovat proti karcinomu děložního čípku, dcera byla pro, ale matka proti, protože se nechtěla podílet na úhradě," vzpomíná lékařka.
Dítě odmítne očkování, lékař se musí obrátit na soud
Lékaři řeší i to, jakou váhu má v podobných případech názor nezletilého pacienta. Nově se totiž na něj budou muset dítěte ptát a uvést ho v dokumentaci. Stává se však, že dítě chce něco jiného než jeho rodič. "V ordinaci se s tím setkávám běžně, že maminka řekne, já tě nechám naočkovat proti meningokoku, a dítě na to: Ale já nechci," popisuje své zkušenosti Hülleová. 
Podle nového zákona by se měl lékař v takovém případě do 24 hodin obrátit na soud, který dítěti určí opatrovníka, a ten rozhodne. Takový postup se ale nelíbí ani lékařům, ani právníkům.
"Měl by o tom rozhodnout soud, který by se tím musel dostatečně zaobírat, zatímco opatrovník může být nějaká sociální pracovnice z městského úřadu, která rodinu ani nezletilého vůbec nezná, přitom její vyjádření má mít větší sílu," poukazuje právnička z Ligy lidských práv Zuzana Candigliota. Podle ní je tím nepřiměřeně zasahováno do rozhodování nezletilého, jehož názoru by podle mezinárodní úmluvy o právech dítěte měla být věnována patřičná pozornost. "Dítě nad 15 let je dopad očkování schopno pochopit. Vždyť i dívky nad 16 let mohou samy rozhodnout o potratu," argumentuje.
Podobně uvažuje i náměstek ministra zdravotnictví pro legislativu Martin Plíšek. "Jestliže je nezletilý s ohledem na svůj věk schopen situaci vyhodnotit, pak by měli jeho názor akceptovat, obzvlášť v případě nepovinného očkování," domnívá se. Jenže zákon žádnou věkovou hranici pro "rozumovou způsobilost" neuvádí. A lékaře děsí myšlenka, že by pokaždé, když si dítě v obavě ze "štípnutí včeličky" navzdory přání svých rodičů postaví hlavu, měli kontaktovat soudy.
Jasno zatím stále není ani v tom, kdo všechno bude moci dítě k lékaři doprovázet, a tedy dávat souhlas s postupem. "Bude moci rodič pověřit někoho jiného? Dnes je totiž běžné, že s dítětem chodí k lékaři paní na hlídání nebo prarodiče," poukazuje na další nesrovnalost Hülleová.
Očkování - souhlas jednoho, nebo obou rodičů?
Za zdaleka nejzávažnější však lékaři považují nutnost souhlasu obou rodičů s očkováním. Podle ministerského výkladu totiž podávání běžných léků, očkování a vůbec preventivní péče "nelze zahrnovat do zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života". A souhlas obou rodičů tedy potřeba prý nebude.
Jenže podle lékařů by se mělo rozlišovat mezi povinným, tedy státem hrazeným očkováním a nepovinným, které si pacient platí sám. "Očkování je náš denní chleba, takže budeme potřebovat jasné záruky, které budou lékaře chránit v případných soudních sporech," poznamenává Hülleová. V současné době čelí v souvislosti s očkováním jedna z jejích kolegyň žalobě na 10,5 milionu korun, a tak jsou lékaři o to více opatrní. "Neradi bychom, aby klesla proočkovanost jenom kvůli tomu, že se lékaři budou obávat očkování nabízet," podotýká Cabrnochová.
Lékaři s povděkem kvitují alespoň to, že ministerstvo v novém materiálu jasně říká, že nebudou muset zkoumat pravost podpisu pod souhlasem druhého rodiče s poskytovanou péčí. Dá se totiž předpokládat, že obzvlášť v případech, kdy spolu rodiče nekomunikují, vyřeší podpis toho druhého jeden z rodičů.
I tak se ale lékaři obávají, že budou od prvního dubna zavaleni další administrativou. "Budeme muset podepisovat tolik papírů, že se obáváme, že ani nebudeme mít čas léčit," říká Cabrnochová. Nově by totiž lékaři měli zapisovat i užití různých úchopů a jiných donucovacích prostředků. A k těm dochází zejména při ošetřování malých dětí, které ze strachu nejsou příliš ochotné spolupracovat, neustále.
Podle náměstka se ale dokumentace použití donucovacích prostředků týká jen pacientů, kteří jsou omezeni ve svobodném pohybu nebo zbaveni způsobilosti k právním úkonům, tedy například psychiatrických pacientů. "Ale to neznamená, že se to musí dělat u nezletilých pacientů při očkování, to je hodně extenzivní výklad. Nicméně by takový zápis lékaře chránil, pokud by si rodič ex-post stěžoval, že má dítě modřiny nebo podobně," domnívá se náměstek.
