Bylo to jedno z nejtěžších rozhodování prezidenta Edvarda Beneše. Bojovat, či nebojovat s německým wehrmachtem? A když hlava státu 23. září 1938 opravdu vyhlásila všeobecnou mobilizaci, sama se hned zděsila možných následků. "Tato válka bude hrozná," prohlásil prezident.
Beneš se obával apokalyptických následků, které válka způsobí. "Nakonec se u nás s Němci budou bíti všichni, uniformovaní i neuniformovaní, muži i ženy," přemítal. Vedle frontových bojů by se tedy podle něho rozpoutala i krvavá občanská válka mezi Čechy a českými Němci. Soused by neznal souseda a republiku by rozkládaly krvavé nacionalistické vášně. S drastickou vizí o bojích československé a německé armády se Edvard Beneš svěřil ráno 26. září 1938 náčelníkovi své vojenské kanceláře generálu Bláhovi. Temné úvahy tehdy čtyřiapadesátiletého prezidenta šly dokonce až tak daleko, že vážně mluvil i o sebeobětování.
"Budeme se bránit do posledního dechu a musíme jít až do konce, děj se co děj. Já zůstanu se svou vojenskou družinou stále u vojska," zapřísahal se Beneš před Bláhou. "Až se budeme muset zastavit, území už dál neopouštět a bít se s nepřítelem až k smrti, tož já jako prezident republiky nesmím být zajat. Zůstanu s těmi, kteří se budou bít doopravdy až do poslední chvíle, a pak padnu s nimi," pokračoval Beneš ve svých úvahách. "Jako prezident republiky nesmím být zajat."
Beneš byl přesvědčen, že smrt na bojišti je "vojenská i politická nutnost", neboť v bojích padlý prezident zcela jistě posílí statečnost československých vojáků. S pomocí francouzských a britských spojenců totiž hlava státu moc nepočítala. A rozhodně by se prý nekonala ze dne na den. "I když velcí spojenci půjdou s námi, nebude to ani tak rychlé, ani hned na počátku tak rozhodné, abychom německému vpádu do republiky mohli zabránit," přemítal Beneš v osudových dnech v září 1938.
Generál Bláha dostal instrukce, aby o prezidentových postojích informoval vojenské nadřízené, tedy nejužší velení armády. Vypuknutí války se čekalo každým okamžikem. "Všichni jsme si byli jisti, že vojenské operace jsou otázkou několika hodin," poznačil si Beneš onoho 26. září 1938.
S osmdesátiletým odstupem je každý generálem. Nejnovější číslo časopisu TÝDEN se proto na události ze září 1938 podívalo očima Edvarda Beneše. Využili jsme Benešových rozsáhlých pamětí, dokumentů z Archivu Kanceláře prezidenta republiky i dobového tisku.
* Proč prezident Edvard Beneš napřed přijal požadavky Anglie a Francie spojené s odstoupením pohraničí, posléze je odmítl a vyhlásil mobilizaci, aby ultimátum velmocí nakonec znova přijal?
* Jak se prezident představoval průběh bojů a případnou pomoc spojenců?
* Jak Beneš oznámil osobnostem politického a veřejného života, že se podřizuje mnichovskému diktátu?
ODPOVĚDI NEJEN NA TYTO OTÁZKY NAJDETE V NEJNOVĚJŠÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 17. ZÁŘÍ.
