Kauza Anička
Když vrah zemře, rodina oběti se odškodného nedočká

Se smrtí vrahů se ztrácí i možnost získat odškodnění pro rodiny obětí. Mrtvého nelze stíhat a není ani možné domáhat se náhrady jím způsobených škod u jeho příbuzných či exekuce jeho majetku. Peníze jim však může poskytnout stát. A ministerstvo spravedlnosti chystá nový zákon, který by měl práva obětí ještě posílit.

Když obviněný zemře ještě před ukončením vyšetřování, už jej není ze zákona možné stíhat. Soud by mohl při prokázání viny uložit živému zločinci peněžitou náhradu škody příbuzným oběti, která činí statisíce korun. U mrtvého se ale, i kdyby důkazy jednoznačně ukazovaly na něj, rodiny poškozených ničeho nedomohou. Zákon neumožňuje uložit zaplacení odškodného příbuzným zemřelého viníka ani získat odškodné exekucí jeho majetku.

Ačkoli tedy nemohou blízcí obětí zločinů v takových situacích počítat s odškodným od viníka, mohou peníze získat od státu. "Platí zákon o pomoci obětem trestné činnosti, podle nějž oběti odškodňuje stát prostřednictvím ministerstva spravedlnosti. Pomoc spočívá v jednorázovém poskytnutí peněžité částky k překlenutí zhoršené sociální situace způsobené trestným činem," uvedla mluvčí ministerstva spravedlnosti Tereza Palečková.

"Za oběť trestného činu tento zákon považuje i pozůstalého po oběti, která v důsledku daného činu zemřela, byl-li rodičem, manželem nebo dítětem zemřelého a v době smrti s ním žil v jedné domácnosti, a také osobu, které zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu," citovala ze zákona. Zájemce o peněžitou pomoc ovšem musí žádost ministerstvu předložit do jednoho roku ode dne, kdy se oběť dozvěděla o škodě způsobené trestným činem.

Typickým příkladem, kdy by mohla rodina zavražděného na takovou pomoc dosáhnout, je například úmrtí jednoho či obou rodičů. Jejich děti a případně i zbývající rodič by tím samozřejmě utrpěli nejen psychicky, ale i ekonomicky, protože by rodina přišla o pravidelný příjem. Teoreticky by ovšem mohli o pomoc požádat i rodiče, kterým někdo zabil dítě a oni kvůli tomu třeba nemohli po delší dobu pracovat, a tudíž se ocitli v tíživé finanční situaci. Peněžitou pomoc obětem trestných činů si však lidé nemohou nárokovat. Ti, kteří by o ni měli zájem, musí podat žádost, a ministerstvo spravedlnosti může, ale nemusí žádosti vyhovět.

Tato pomoc tu není jen pro případy, kdy viník zemře. Peníze mohou získat i oběti a příbuzní obětí v situacích, kdy sice je viník naživu a byl odsouzen, ovšem nemá žádný majetek ani příjem, z něhož by mohl odškodnění uhradit či postupně splácet.

Oběť bude mít právo na radu

Ministerstvo spravedlnosti nyní připravuje zcela nový zákon o obětech trestných činů. Ten by měl například zajistit, aby se oběť hned během prvního kontaktu s policisty nebo lékaři dozvěděla základní informace, které bude potřebovat. To zatím česká legislativa vůbec neřešila. "Dnes žádný právní předpis fakticky neupravuje problematiku bezprostřední pomoci oběti, tedy jakéhosi informačního servisu či psychologické pomoci," potvrdila mluvčí resortu. A zákony také nyní nenařizují pracovníkům policie, státních zastupitelství a soudů, aby se učili, jak se mají k obětem trestných činů správně chovat.

To by měl připravovaný zákon změnit. "První, s kým se oběť trestného činu dostává do kontaktu, bývá policie nebo nějaké zdravotnické zařízení. A podle nového zákona by se oběť na těchto místech dověděla, na koho se obrátit, se kterým policistou či policejním útvarem se má spojit, pokud bude chtít podat trestní oznámení, nebo by již získala informace o svých procesních právech, například nároku na náhradu škody," představovala jednu z novinek. Finální verze zákona by mohla být podle Palečkové hotova na podzim tohoto roku.