Spor prezidenta Václava Klause a předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové pokračuje. Hlava státu ve středu na svých osobních internetových stránkách zveřejnila reakci na výzvu Ústavního soudu. Ten si od prezidenta vyžádal vyjádření k návrhu Brožové, aby bylo zrušeno jmenování Jaroslava Bureše místopředsedou Nejvyššího soudu by mělo být zrušeno. Ústavní soud v současné době o celé kauze rozhoduje.
„Označenému návrhu podle mého názoru nemůže být Ústavním soudem vyhověno, návrh by měl být odmítnut,“ píše Klaus v úvodu svého dopisu soudkyni zpravodajce Dagmar Lastovecké. Podle hlavy státu totiž „prezident není vázán žádným návrhem kandidátů ani stanoviskem jiného orgánu, při výběru není omezen pouze na soudce působící u nejvyššího soudu, rozhodnutí o jmenování nevyžaduje k platnosti kontrasignaci předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády,“ píše Klaus s tím, že počet místopředsedů Nejvyššího soudu ústava výslovně nestanoví.
Klaus Bureše jmenoval do funkce místopředsedy Nejvyššího soudu 8. listopadu loňského roku, Brožová jeho rozhodnutí okamžitě napadla u Ústavního soudu. Podle jejího výkladu totiž zákon o soudech a soudcích hovoří pouze o jednom místopředsedovi instituce. Ústavní soud krátce na to zrušil – rovněž na návrh Brožové – březnové rozhodnutí ministra spravedlnosti (v dotyčné době jím byl Pavel Němec z Unie svobody) o Burešově přidělení do funkce soudce Nejvyššího soudu. Jeho nález nicméně není na překážku Burešovu setrvání na místopředsednickém postu.
Podle Klause ale argumentace Brožové zpochybňuje ústavu a účelově ji dezinterpretuje. „Zákon o soudech a soudcích je třeba vykládat pomocí ústavy, nikoli ústavu pomocí prostého zákona… Do Ústavy České republiky přijaté 16. 12. 1992 byl neurčitý počet místopředsedů Nejvyššího soudu zakotven vědomě a úmyslně, aby mohl prezident aktuálně reagovat na situace, které mohou v budoucnosti nastat,“ uvádí v dokumentu Klaus. Podle legislativního pořádku České republiky je Ústava základním zákonem, který je nadřazen všem ostatním předpisům.
„Jmenování místopředsedů Nejvyššího soudu je výlučným právem prezidenta, o kterém rozhoduje samostatně, aniž by byl vázán návrhem nebo souhlasem předsedy Nejvyššího soudu. Jediným limitem je výběr z již ustanovených soudců České republiky, u kterých je předpoklad, že budou schopni tuto funkci zastávat,“ hájí prezident své rozhodnutí.
Sporné pasážeZákon o soudech a soudcích Zákon 6/2002 Sb. v paragrafu patnáct, odstavci jedna uvádí, že „Nejvyšší soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedů kolegií, předsedů senátů a dalších soudců." Ústava ČR V hlavě třetí, věnované moci výkonné v článku 62 odstavci f) se říká, že „Prezident republiky jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu." |
Spor prezidenta Klause s Ivou Brožovou se táhne již několik let. Předsedkyni Nejvyššího soudu jmenoval v březnu 2002 tehdejší český prezident Václav Havel a to bez konzultace s ministrem spravedlnosti, jímž byl právě Bureš. Klaus posléze 2. února loňského roku Brožovou z funkce odvolal, pod rozhodnutí se spolu s ním podepsal i premiér Jiří Paroubek. Prezident poté ještě v únoru na návrh ministra spravedlnosti jmenoval nové soudce Nejvyššího soudu, mezi nimiž byl i Bureš. Vzhledem k tomu, že podle názoru ministerstva Brožová v té době nebyla předsedkyní soudu, převzal její pravomoci místopředseda Pavel Kučera. Ten Burešův příchod schválil.
Brožová proti zproštění funkce podala řadu podnětů k Ústavnímu soudu. Ten nakonec v červenci vyhověl návrhu na zrušení ustanovení zákona o soudech a soudcích, kterého prezident Klaus k jejímu odvolání využil. V září navíc ústavní soudci vyslyšeli další z jejích stížností a konstatovali, že její odvolání bylo v rozporu s ústavou a nebylo řádně odůvodněno. Brožová tak zůstala předsedkyní Nejvyššího soudu.
Sám Jaroslav Bureš Brožovou kritizoval již od počátku jejího působení ve funkci předsedkyně Nejvyššího soudu a opakovaně ji vyzýval k odstoupení.
