Kopanec do obličeje, do břicha nebo rána pěstí do hlavy. Proč? Prostě proto! Napadení bez zjevného důvodu nebo kvůli naprosté banalitě se v Česku v poslední době objevují nebezpečně často. Jak se takového útoku vyvarovat? Rada je jediná. Nebýt ve špatný čas na špatném místě.
Mladý muž se svou přítelkyní zrovna vstupoval do nákupního centra na pražském Chodově, když je rychlou chůzí dohnal mladík v maskáčové bundě. Ve vteřině vykopl nohu a svou oběť knokautoval. Napadený skončil v bezvědomí a útočník, dvaadvacetiletý několikrát trestaný bezdomovec, v policejní cele. Útok z letošního února totiž natočily z několika úhlů průmyslové kamery, čímž policii dokazování značně ulehčily.
Z videa ale nevyčtete to nejdůležitější: co si vlastně ti dva udělali či řekli. Odpověď překvapí. Nic, vůbec nic. Muži se neznali a před útokem na sebe ani nepromluvili. Útočník měl prostě chuť někoho zmlátit, a tak to udělal. Při policejním výslechu se navíc nechal slyšet, že není vyloučeno, že by něco podobného zopakoval. Za těžké ublížení na zdraví nakonec skončil na deset let ve vězení.
Vrozená agrese
A takto bychom mohli pokračovat. Jen letos média zmínila desítky podobných případů, kdy se útočník dvakrát nerozmýšlel a brutálně napadl člověka, který mu nedal vůbec žádnou záminku. Podle psychiatra Jana Cimického útočníci často nejsou psychicky nemocní, ale mají takzvanou vrozenou agresivitu. "Stačí, že se jim člověk znelíbí nebo se špatně zatváří, a oni v tu chvíli zaútočí, protože je to pro ně momentální impuls, který nedokážou ovládnout," řekl TÝDNU Cimický. "Násilí opravdu nepotřebuje žádný motiv," doplňuje ho policejní psycholožka Ludmila Čírtková.
Sebeobrana proti nečekané ráně zezadu neexistuje. Příručka o tom, jak poznat, koho dráždí úsměv a koho mírné zamračení, také ne. Je to prostě otázka štěstí a náhody, nebýt tam, kde se podobný agresor vyskytuje. Když si vytáhnete černého Petra, dostanete "nakládačku" jako mladík ve stanici metra Jiřího z Poděbrad letos v srpnu. Stačilo, aby na chvilku stočil zrak na svéráznou rodinku s kočárkem čekající na vlak hned vedle něho, a agresivní otec okamžitě reagoval obligátní větou: "Co čumíš?" Když mladík odvětil, proč by nečuměl, muž ho uhodil pěstmi do obličeje. "Dvojice v zápalu boje málem spadla do kolejiště metra," doplňuje informace o další bezdůvodné rvačce pražský policejní mluvčí Jan Daněk.
Zmlácený se v tomto případě naštěstí dokázal zvednout ze země a odjet metrem pryč. Agresora podezřelého z trestného činu výtržnictví dopadla policie za tři dny. "Při výslechu uvedl, že ho celý incident mrzí a pravděpodobně měl na jeho chování vliv alkohol, který předtím vypil," dodal Daněk. Útočník tak potvrdil slova všech oslovených psychologů. Každý
případ bezdůvodné agrese je trochu jiný, ale jedno je pojí. Jakmile je agresor opilý nebo pod vlivem drog, šance, že zaútočí, je násobně vyšší.
Holčičí "nakládačka"
Dalším společným jmenovatelem útoků bez zjevného důvodu bývá věk pachatele. Zpravidla jde o mladé lidi okolo dvaceti let, kteří mají přemíru energie a touhu jí využít k agresivnímu výbuchu. Mezi útočníky dominují muži, ale i ženy umějí překvapit. Opět nemusíme pátrat v příliš vzdálené historii - letos v dubnu šokovaly celou Prahu brutální útoky dvou náctiletých dívek, které napadaly náhodně vytipované vrstevnice. Nicnetušící slečny srazily na zem, kde je zasypaly kopanci do břicha i hlavy. Místem útoku bylo zase obchodní centrum Chodov na pražském Jižním Městě. Dívky s trvalým bydlištěm ve středních Čechách byly záhy vypátrány a předány středočeským kriminalistům. Jelikož jim v době činu nebylo ani patnáct let, vše skončí zřejmě jen předvoláním rodičů a diskusí na téma chování jejich dcer.
I když podobných případů zřejmě přibývá, ze statistik se to vyčíst nedá. Neexistuje speciální kolonka "bezdůvodné napadení", a případy se tak ztrácejí v záplavě jiných trestných činů. Na začátku textu zmiňovaný útočník z obchodního centra tak například spáchal přečin ublížení na zdraví, kterých se ročně stane kolem pěti tisíc. Nikdo navíc celorepublikově neeviduje přestupky proti občanskému soužití. Tedy případy, kdy je napadený sice zraněn, ale ne natolik, aby musel vyhledat lékařskou pomoc. Tyto přestupky evidují jen jednotlivé samosprávy a z čísel byste ve výsledku stejně nic nevyčetli, protože tento přestupek nespácháte jen tím, že někoho bezdůvodně zbijete, ale stačí, abyste pili alkohol na místě, kde vám to městská vyhláška zakazuje. V zahraničí se pro podobná zjištění dělají takzvané viktimizační výzkumy. "Jsou to výzkumy zaměřené na zjištění skryté kriminality. Aby se ukázala reálnější míra kriminality ve společnosti," řekl TÝDNU antropolog Petr Kupka. V Česku se ovšem nic takového neděje.
Důvod střetu? Banalita
Jako obyčejný přestupek tak skončí i případ Jakuba K. z Berouna. Toho prý bezdůvodně zmlátili dva muži, když se vracel z oslavy narozenin své manželky. Svou fotografii s obličejem plným náplastí a modřin vyvěsil na facebook, kde prosil o pomoc při pátrání po pachatelích.
"Z auta vyskočili dva mladíci. Mohlo jim být mezi osmnácti a pětadvaceti. Bez jakéhokoli varování mě zezadu napadli," řekl TÝDNU Jakub a tvrdil, že útok byl bezdůvodný.
Když policisté útočníky dopadli, ti se vytasili s jinou verzí. Napadení prý předcházel konflikt, kdy mladík na projíždějící osádku neslušně gestikuloval. Protože Jakub neměl vážná zranění, šetří se vše jako přestupek proti občanskému soužitím, a útočníkům tak hrozí pouze pokuta do dvaceti tisíc korun. I kdyby byla výpověď agresorů pravdivá, byla jejich reakce na vztyčený prostředníček naprosto neadekvátní.
Podobná banalita spustila i známý a mnohem brutálnější útok v Praze. Letos v dubnu u obchodního centra Quadrio napadla sedmičlenná skupina cizinců pětatřicetiletého číšníka Miroslava V., který skončil vážně zraněný v nemocnici. Přitom se jen zastal kolegy, jenž opilé cizince požádal, aby na restaurační zahrádce nepili alkohol, který si tam přinesli.
Zážitkové mlátičky
Nejhorší ze všech typů bezdůvodné agresivity je pravděpodobně takzvané zážitkové násilí, které je skutečným fenoménem dnešní doby. Je totiž pevně spjato s moderními technologiemi. "Neslouží k tomu, aby pachatel získal například nějaký lup. Pohnutkou je zpestřit si den. Setkáváme se třeba s tím, že mladí napadnou bezdomovce, natočí si to na mobil a potom se klipem chlubí na internetu," popsala trend Ludmila Čírtková. Ukázkový případ se stal letos v červenci ve slovenských Levicích. Čtveřice agresorů si vyhlédla oběť před tamní posilovnou a na bezmocného Adama se vrhla s nebývalou krutostí. "Dostal jsem několik úderů do hlavy a pak mě ještě zkopali," popsal napadený krušné chvilky serveru TVnoviny.sk. Vedle mnoha podlitin a pohmožděnin mu útočníci zlomili lícní kost a poškodili oko, na které už možná nikdy neuvidí. Celý útok si navíc pečlivě natočili na mobil a ihned vyvěsili na sociální sítě, kde za něj ještě sklidili pochvalné komentáře.
Další zbabělci na internetu zveřejňují videa, na kterých trýzní bezbranná zvířata. V březnu se takto zviditelnil čtyřiadvacetiletý muž z Prachatic, který se nechal natočit, jak škrtí svého psa a kope do něho. Jelikož je ale Česko národem pejskařů, reakce diváků rozhodně pochvalné nebyly. Video se navíc obratem dostalo k policii, a trýzniteli tak za týrání zvířete hrozí dva roky vězení.
Kapitán a ti druzí
Mlácením lidí bez zjevného důvodu se baví i některé dětské gangy. "Brutalita se posunuje ke stále nižším věkovým skupinám. Svůj volný čas naplňují tím, že někoho napadají. Místo rozbíjení zastávek teď napadají lidi," říká k tomu Cimický. Letos v létě se například hojně referovalo o řádění brněnského Vaňkovka gangu, pojmenovaného po tamním obchodním centru. Jeho členové si v krátkém časovém sledu připsali několik napadení jiných dětí, přičemž nejzávažnější byl útok na čtrnáctiletého chlapce na sídlišti Bohunice. Mladík, kterého skupinka agresorů kopala do hlavy, musel na ošetření do nemocnice. Když se poté ozval vůdce gangu zvaný Kapitán se slovy, že podobné bitky jsou mezi "děckama" v Brně úplně běžné a že jeho gang má vždy navrch, byla gangsterka na světě. Ovšem ne na dlouho, jakmile se do věci vložila policie a média, z drsných gangsterů zbyl pouze stín. Ostatně i reportéři TÝDNE naháněli Kapitána marně. Hrdý vůdce gangu zbavený anonymity byl rázem zalezlý v podpalubí.
Co ale odborníky zaujalo, jsou místa, kde se nynější dětské partičky formují. Čím dál častěji bývají totiž jejich základnou obchodní centra. V Brně Vaňkovka, v Praze například Atrium Flora. "Jedna skupina se tu dokonce identifikuje zavázaným šátkem pod kolenem. Mezi jednotlivými partami čas od času dochází jak ke slovním, tak i fyzickým střetům. Výjimečné nejsou ani krádeže přímo v obchodním centru," popisuje Viktorie Paloušová z občanského sdružení Beztíže, která dění okolo obchodních center zkoumá.
Záchranáři v ohrožení
Zcela specifickou kategorií jsou útoky na záchranáře. A navíc jsou stále brutálnější. Poslední případ není starý ani dva týdny. Záchranáři vyjeli do pražského Radotína pomoci muži, který po otravě alkoholem upadl do bezvědomí. Když přijeli, muž se náhle probral, popadl nůž s třiceticentimetrovou čepelí, kterým okolo sebe začal šermovat. Záchranáři tedy raději ustoupili a přivolali policisty. Ani v jejich přítomnosti však muž nůž nepustil z ruky a policisty vyzýval, ať ho zastřelí. Situace následně vygradovala tak, že dotyčný vyskočil z okna na přilehlý přístřešek, ze kterého slezl až po desítkách minut přemlouvání.
Útočit na své zachránce ale může člověk i zcela střízlivý. "Agresivitu může způsobit například hypoglykémie, cévní mozková příhoda, nádor," vyjmenoval Jaroslav Pekara z pražské záchranné služby. Ročně je vážnějších ataků na pražské záchranáře do dvaceti. "Ty útoky záchranáři kolikrát ani nehlásí. Pacienti či jejich příbuzní se často bojí, a proto zaútočí. Pak ale přijdou a omluví se," říká zkušený zdravotník. Pro všechny případy s sebou pražští záchranáři vozí pepřový sprej a procházejí kursy sebeobrany. Nově se také zdokonalují v tom, jak s lidmi v šoku mluvit, co zdůraznit, a co naopak zamlčet. Zkrátka všechno pro to, aby se zcela zbytečným výbuchům agrese vyhnuli. Jenže ani vycvičený člověk s některými věcmi nic nenadělá. Jak už bylo uvedeno - stačí být ve špatný čas na špatném místě, a najednou... bác.
