Lustrační zákon, který vstoupil v platnost před dvaceti roky, je symbolem polistopadových změn a měl význam zejména v prvních letech po roce 1989, míní čeští politici, které v souvislosti s výročím oslovila agentura ČTK. Pouze zástupce KSČM normu, která brání někdejším příslušníkům Státní bezpečnosti (StB) ve výkonu některých funkcí ve státních institucích, označil za ostudu českého právního řádu.
"Je s podivem, že tak dlouho vydržela," řekl o této právní normě předseda českých komunistů Vojtěch Filip, v 80. letech spolupracovník tehdejší rozvědky.
Lustrační zákon, proti kterému měla Mezinárodní organizace práce výhrady už v roce 1992, se podle Filipa stal jen nástrojem politického boje. "Pomohlo to jen některým vytvářet velmi nepřátelské politické prostředí, včetně falešných politických kampaní," poznamenal Filip.
Schwarzenberg: Nebyl perfektní, ale pomohl
Podle ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (ODS) je zákon "zřetelným symbolem polistopadových změn" a výrazem nynější demokratické hodnotové orientace české společnosti. "V tuto chvíli není důvod lustrační zákon rušit, v praxi je stále užíván a je dobře, že je součástí platného právního řádu," míní ministr. "Opravdu nebyl perfektní, ale pomohl," komentoval stručně lustrační zákon předseda TOP 09 a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.
Význam měl lustrační zákon zejména v prvních letech po roce 1989, míní předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. "Zčásti pomohl vytlačit aktivní stoupence totalitního režimu z veřejného života. Tito lidé se ale často jen přemístili do sféry podnikání a stali se součástí různých privatizačních bratrstev," poznamenal.
|
Federální parlament přijal zákon 4. října 1991 a původně měl mít jen omezenou platnost. A zatímco na Slovensku přestal platit koncem roku 1996, v Česku existují lustrace dodnes. Stanoví podmínky, které musejí splňovat zájemci o výkon funkcí v orgánech státní správy, v justici, armádě a veřejnoprávních médiích, v podnicích s většinovou účastí státu nebo v České národní bance. Norma zakazuje v těchto oblastech působit lidem, kteří byli v letech 1948 až 1989 příslušníky nebo spolupracovníky StB, angažovali se minimálně v okresních výborech komunistické strany, v Lidových milicích nebo studovali alespoň tři měsíce na vysokých školách někdejší sovětské tajné policie KGB. Lustrační osvědčení vydává ministerstvo vnitra. |
Zákon by podle lídra sociální demokracie měl platit i nadále, jeho praktický dopad však bude stále omezenější, vzhledem k pokročilému věku lidí, na které dopadá.
Předseda největší české strany také zdůraznil, že lustrační zákon nelze rozhodně chápat jako nástroj k interpretaci a hodnocení jednotlivých lidských osudů. "Na to je tato norma příliš paušální a formální," řekl.
Předseda poslaneckého klubu Věcí veřejných Vít Bárta má k lustračnímu zákonu podle svých slov "ambivalentní" postoj. "Postavil jsem bezpečnostní službu právě na tom, že řada zahraničních investorů jasně chtěla radši bezpečnostní službu studentskou a amatérskou než z kruhů někdejších pracovníků StB," připomněl svou úspěšnou podnikatelskou dráhu, kdy stál za vznikem velké agentury ABL.
Ve svém podnikání i nyní v politice však Bárta prý také často poznal, jak byl "tento zákon zneužit a ještě častěji obejit". Právě tento dvojí metr je podle něj něčím velmi nešťastným a špatným.
| Výběr afér spojených s lustracemi a spoluprací s komunistickou Státní bezpečností |
|
Květen 1990 - Rakouský týdeník Profil napsal, že šéf Československé strany lidové Josef Bartončík byl placeným agentem StB. Bartončík to popřel, dva dny před parlamentními volbami však vystoupil tehdejší náměstek ministra vnitra Jan Ruml, který existenci podobných informací potvrdil. Do kauzy poté vstoupil i prezident Václav Havel, jemuž podle jeho slov Bartončík dal slib, že z kandidátky sám odstoupí. To se nestalo, a proto byly zveřejněny důkazy o Bartončíkově spolupráci s StB. Skandál údajně poškodil lidovou stranu ve volbách, v nichž kandidovala v rámci Křesťanskodemokratické unie. Bartončík nakonec vysokou politiku opustil.
|
