Stanovisko
Konec nahlížení k sousedům. Šmírákům soud "zmenšil hřiště"

Fotografování nebo natáčení vlastníka nemovitosti ze sousedního domu nebo pozemku představuje za určitých okolností závažný zásah do soukromí. Oběť obtěžování se může bránit žalobou a jejím prostřednictvím žádat, aby se soused podobného jednání zdržel. Vyplývá to z nového sjednocujícího stanoviska, které  poskytl mluvčí Nejvyššího soudu Petr Knötig.

Na spornou otázku sice existují různé právní názory, nyní by se však justice měla řídit podle stanoviska Nejvyššího soudu. V pochybnostech je třeba dát přednost takovému výkladu, který chrání obtěžovaného člověka proti tomu, kdo omezuje jeho právo na soukromí a nerušené užívání vlastní nemovitosti, zdůraznil soud.

Podle občanského zákoníku se vlastník věci musí zdržet všeho, čím by "nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného". Nejvyšší soud už v minulosti uvedl, že takzvanou imateriální imisí, nepřípustným zásahem do soukromí, je za určitých okolností také obtěžování pohledem.

Platí to zvláště tehdy, kdy někdo závažným způsobem narušuje soukromí vlastníka nebo uživatele domu. Modelovým příkladem je třeba soustavné nahlížení do sousední nemovitosti. Další problém může představovat třeba stavební úprava, která umožní pohled do dosud uzavřených prostor domu.

"Uvedené pravidlo musí tím spíše platit pro fotografování a filmování osob. V takovém případě jde totiž v jistém smyslu o 'obtěžování pohledem' umocněné tím, že tento pohled je zachycen technickými prostředky," uvedl Knotig.

Ochrany proti podobnému narušování soukromí se lze domáhat žalobou na ochranu osobnosti. Podle stanoviska Nejvyššího soudu připadá v úvahu také žaloba, jejímž prostřednictvím žalobce požaduje, aby se narušitel soukromí svého jednání napříště zdržel.