Trendem některých obchodníků jsou v posledních letech takzvané předváděcí akce. Z těch zpravidla odchází hrstka zvědavců, kterým prodejci vnutili své zboží. Ústavní soud se teď v takové kauze postavil na stranu muže, který v roce 1993 nakoupil na akci nádobí, ale od smlouvy později odstoupil. Firma po něm přesto u soudů vymáhala asi 42 tisíc korun plus úroky.
Případem se po rozhodnutí Ústavního soudu musí znovu zabývat odvolací Krajský soud v Ústí nad Labem, který původně rozhodl ve prospěch prodejce.
Smlouva s firmou Zepter měla podle ústavní stížnosti několik sporných bodů. Kupující měl například povinnost vypočítat si výši jednotlivých měsíčních splátek podle aktuálního měnového kurzu německé marky a české koruny. Protihodnotu by navíc obdržel až pod zaplacení poslední splátky.
Žalobu firma podala až těsně před uplynutím promlčecí lhůty. Muž tak žil několik let v domnění, že firma akceptovala jeho odstoupení od smlouvy, jehož doručení se však u soudů nepodařilo po letech prokázat.
Rozpor soudních rozhodnutí
"Celkové okolnosti uzavření smlouvy, samotná smluvní ujednání, ale i 'obecně' známé obchodní praktiky žalobce napovídají tomu, že stěžovatel jednal v důvěře v prezentované informace a byl v postavení, které je hodno zvýšené ochrany," rozhodl Ústavní soud. Při uzavření smlouvy je podle rozhodnutí navíc využíván moment překvapení a nezkušenost spotřebitele.
Jako soud prvního stupně řešil případ Okresní soud v Ústí nad Labem. V roce 2006 rozhodl, že smlouva je absolutně neplatná kvůli rozporu s dobrými mravy. Krajský soud v Ústí nad Labem ale v roce 2007 rozsudek zrušil a rozhodl ve prospěch prodejce. Uvedl, že smlouva je určitá, srozumitelná a dobrým mravům neodporuje. Verdikt potvrdil také Nejvyšší soud.
Ústavní soud se opakovaně zastává lidí, kteří se na prodejních prezentacích pod tlakem dealerů zavážou k odběru zboží a později nemohou kvůli nevýhodným podmínkám od smluv odstoupit. Nabídka zboží je při prezentacích často spojena s výlety či podáváním jídla.
V novém rozhodnutí Ústavní soud například zdůraznil, že podnět ke smluvnímu jednání v podobných případech vychází zpravidla od dodavatele, přičemž spotřebitel není na smluvní ujednání připraven. Při uzavření smlouvy je využíván moment překvapení a nezkušenost spotřebitele.
