Přestože jsou všude kolem nás, jako bychom Rusy v Česku vůbec neznali. Splývají nám v mixu arogantní mládeže, která se v nablýskaných bourácích prohání Prahou, ve směsi ukrajinských dělníků a obchodníků s karlovarskými realitami. Je to stereotypní iluze, kterou je třeba zbourat.
Azbuce téměř nerozumím, rusky znám možná pár slov, přesto troufale vyrážím na dvoutýdenní misi po českých městech, abych zjistila, kdo jsou ti "cizáci", k nimž podle průzkumů veřejného mínění většina národa vzhlíží s antipatiemi. A jichž v české kotlině žije - statisíce Ukrajinců a pár tisícovek Kazachů či Bělorusů nepočítaje - na třicet tisíc.
Katerina, Anastasia...
Za svou první štaci volím pražské sídliště Hůrka, kde se během několika let vytvořila početná ruská enkláva. Poučena jedenáct let starým dotazníkovým průzkumem, který ruskou komunitu vylíčil jako uzavřenou a s minimální snahou po asimilaci, vcházím mezi paneláky bohatě osázené satelitními talíři do klubu Dobrá rodina. Podle vzhledu jejich webových stránek čekám houfy matek s dětmi, v poloprázdných prostorech mě ale vítá jen ředitelka Katerina a mladá pedagožka Anastasia.
"Otevřeli jsme teprve před dvěma týdny," ozřejmí Katerina příčinu rozléhající se ozvěny. Do Česka přijela s manželem z Kazachstánu, národností je Ruska. Ačkoli s rozhovorem v předchozím telefonátu souhlasila, během setkání si připadám lehce nepatřičně. Obě ženy odpovídají s velkou opatrností a veškeré stereotypní nálepky rozčileně relativizují ("vodku zdaleka nepije každý Rus"). O politice se nechtějí bavit vůbec.
"Kdybych měla brát vážně všechno, co se píše o Rusku v novinách, šla bych se rovnou zastřelit," reaguje Anastasia. Buď se onen dotazníkový průzkum do puntíku trefil, nebo na to jdu úplně špatně.
Ale dojem z nanicovatého startu mění další den setkání s Jekaterinou. Jednadvacetiletá dívka přijela do Prahy před čtyřmi lety za studiem... "Dřív jsem byla hrdá, že jsem Ruska. Ale první rok po příjezdu jsem se tady za to hrozně styděla."
... Ludmila
"V Rusku by žádného chlapa nenapadlo, aby po dvaceti letech manželství kupoval ženě dárky jen na Vánoce nebo na narozeniny. On ji hýčká pořád, ne jako u vás...," překotně mluví jednadvacetiletá Ludmila.
Na české poměry má provokativní názory a v každém případě je nádherná. Prototyp Rusky, kterou si na mezinárodních seznamkách googlují nadržení Němci.
"Když jsem tu byla na jednom maturitním plese, pochopila jsem, v čem je ten rozdíl. Všechny holky byly krásně nalíčené a oblečené. Ale prostě jim to nesedělo. Chodily, jako by měly na nohou tenisky," prohodí Ruska s českými předky pro změnu na adresu tuzemských žen. "Ale asi máte priority, nesoudím vás podle sebe."
Celý text si přečtěte v časopisu Instinkt, který vyšel 25. listopadu.
