Kradení mobilů už se zlodějům nevyplatí. Jejich majitelé je totiž od pondělka mohou zablokovat, a tak znehodnotit pro další použití. Takto silnými prohlášeními ohlašují novou službu „Blokace odcizených mobilních telefonů" ministr vnitra, policejní prezident a zástupci operátorů. Aby však systém fungoval, musejí mít spotřebitelé k dispozici potřebné dokumenty.
„Nestává se často, že by Česká republika byla takříkajíc na špici," pochválil se ministr vnitra Ivan Langer, podle něhož lze zablokovat odcizený přístroj zatím jen ve Velké Británii a Francii. Technicky to přitom bylo možné už před lety, Eurotel zavedl „blacklist" zablokovaných přístrojů už v roce 1998.
| Co se musí stát, aby systém fungoval |
| 1. Okradení lidé budou uvědomělí a pořádní. Odhodlají se absolvovat i po kapesní krádeži telefonu dvě návštěvy na policii a budou mít k dispozici potřebné dokumenty. 2. Kupující v bazarech budou opatrní. Před koupí přístroje si ověří, že není blokovaný. „Blokace" se přitom v databázi objeví do 24 hodin od chvíle, kdy o ni okradený policii požádá, a operátoři ji pak technicky provedou během pár minut či hodin. (Hypoteticky: Občana Aše okradou v Praze, on to zde nahlásí, pak přijede domů, najde záruční list nebo krabici a fakturu, požádá na policii o blokaci, a pak může ještě čekat 24 hodin - po tu dobu bude mobil „čistý".) 3. Překupníci mobilů nebudou kódy IMEI měnit. |
Už v roce 2002 se uvažovalo o tom, že by se znehodnocování podle IMEI (unikátní číslo identifikující telefon, viz box) týkalo všech sítí. „Operátoři sítí Paegas a Oskar službu nepodporují. Shodně ale slibují, že se k databázi připojí během jednoho roku," napsala tehdy MF Dnes. Proč to trvalo pětkrát déle? „To, že operátoři mohou sdílet data o blokovaných přístrojích, umožnil až zákon o elektronických komunikacích přijatý v roce 2005," vysvětlil ministr Langer.
Policie si přidělala práci
Policii ovšem díky novince hrozí, že jí přibude spousta práce. Podle odhadů ministerstva vnitra se u nás ročně ukradne až 20 tisíc mobilů, každý majitel by se přitom měl na policii vypravit hned dvakrát: jednou nahlásit samotnou krádež a podruhé požádat o blokaci telefonu. Telefon bude na „blacklist" uveden tehdy, pokud majitel předloží záruční list (s uvedeným IMEI) nebo doklad o koupi telefonu plus krabici (s uvedeným IMEI) - což může být pro méně pořádné spotřebitele problém.
| IMEI je zkratka anglického sousloví International Mobile Equipment Identity. Jde o unikátní čtrnáctimístné číslo (plus jedna kontrolní číslice), které se přiděluje každému mobilnímu telefonu. Protože informaci o tomto čísle přístroj „vysílá" vždy při komunikaci se sítí, je možné při zadání IMEI do databáze odcizených přístrojů používání tohoto telefonu zabránit. Majitel může IMEI najít na těle telefonu (obvykle pod baterií), měl by ho mít uvedeno v záručním listu a může ho zjistit i po namačkání kombinace *#06# na klávesnici. |
„Věříme, že toto opatření dlouhodobě povede ke snížení počtu krádeží," říká Tomáš Ječný. K tomu ale musí být splněno několik podmínek (viz rámeček).
Slabinou systému je i sám kód IMEI, protože toto identifikační číslo je možné změnit. „Je to ale čím dál tím složitější a u moderních mobilů téměř nemožné," bagatelizuje toto riziko Radek Havliš, ředitel firemní bezpečnosti T-Mobile. Podle Lukáše Kohouta z autorizovaného servisu PPI-ETC se však toto riziko dá těžko vyloučit. „Je to jako leckde jinde, hackeři drží krok s výrobci softwaru," konstatuje Kohout. A dodává, že bezpečnost závisí především na výrobci – na tom, nakolik se snaží zásahy do programu "komplikovat".
Je fakt, že nutnost měnit IMEI distribuci ukradených telefonů minimálně zkomplikuje. Tím spíš, že takovýto zásah do softwaru telefonu může být kvalifikován jako trestný čin. „Toto téma jsme analyzovali a myslíme si, že se jedná o poškozování cizích práv, přesněji duševního vlastnictví," upozorňuje ministr vnitra Ivan Langer.
Foto: Profimedia
