Krevní apartheid. Gayové nemohou dávat krev

Je to očividná diskriminace. Přesto se změnila v zaběhnutý úřední postup. Homosexuální muže, ať už měli v životě jednoho, nebo padesát partnerů, lékaři jako dárce krve odmítají.

"Chtěl bych se stát dárcem," telefonuje reportér TÝDNE do jedné z pražských nemocnic. Sestra ho pochválí a v rychlosti zjišťuje zdravotní stav - žádné alergie, užívání drog, probíhající nemoci. Dotaz na sexuální orientaci nepřichází. Přitom na internetových stránkách pro dárce patří "pohlavní styk mezi muži" k rizikovým faktorům.

I na transfuzním oddělení běží vše zpočátku hladce. Uchazeč splňuje téměř všechna přísná kritéria, vážněji nestonal, je mu mezi 18 a 65 lety, váží mnohem více než limitních 50 kilo. Nenechal se tetovat, nemá piercing, neprodělal syfilis ani kapavku. Jeho několikastránkový dotazník se tak hemží zápornými odpověďmi. Pouze u otázky, zda patří k některé z rizikových skupin, poctivě kroužkuje ANO. A odchází na kontrolní odběr a na vyšetření.

ČTĚTE TAKÉ: Homosexuální adopce? Politikum jako hrom
                        Kocáb chce umožnit adopce dětí homosexuály

Lékařka dlouhé minuty prověřuje zdraví nového dárce i jeho předků a prochází vyplněný dotazník. "Sportujete? Jste alergik? Kuřák?" Neunikne jí ani jediná kladná odpověď dotazníku. "Uvedl jste, že patříte do rizikové skupiny. Do které?" zvedne překvapeně oči od papírů. "Styk mezi muži. To je problém?" odpovídá reportér. "Bohužel ano, k dárcovství se nehlaste," končí rozhovor lékařka a do formuláře zapisuje: Neschopen. Nakonec však redaktor TÝDNE přece jen krev daruje. Ale až poté, co přizná, že je novinář a především heterosexuál.

Foto: archiv Týdne