Bezdomovci se nechtělo z postele. A tak málem uhořel

Začalo to malým požárem podhlavníku na ulici Evropská v Praze a skončilo skoro zadušenými policisty a bezdomovcem. Dva muži zákona pro něj totiž vběhli do zakouřeného domu a horko těžko ho dostávali ven. Nejenže se mu nechtělo z postele, ale odmítal také opustit své věci. Když už se jim ho podařilo dostat do bezpečí, zjistili, že je v domě granát.

Dvaačtyřicetiletý Ruben, původem ze Zlína, žije v Praze jako bezdomovec osm let. Letošní rok pro něj mohl být tím posledním. V pondělí večer se totiž zpil pod obraz i s jeho o čtrnáct let starším kamarádem Karlem. Oba usnuli. Karla vzbudil štiplavý kouř. "Nevím, jak dlouho jsem spal, ale pamatuji si, že jsem se začal dusit a říkám si, co to je? Koukám a mlha. Nebylo vidět vůbec nic. Říkám: Co to je? Brácho, vstávej! A koukám, za námi hořel celý podhlavník. Tak jsem ho vzal. Utíkal jsem s ním ven a praštil se do zdi. Mám ještě odřené čelo. Podhlavník jsem teda vyhodil ven. Pak jsem vzal víno a začal ho klopit na ten oheň. Vylil jsem na něj asi dva litry. Nemělo tady co hořet, ale furt to doutnalo. Hlavně tady byl furt dým," vzpomíná pro televizi Barrandov bezdomovec Karel Pergler, který se z domu dostal.

Jeho kamarád Ruben si pamatoval pouze útržky. "Začalo to tím dýmem. Ze spacáku mi šel jakoby kouř. No a brácha do mě drcá, říká: vole, hoříš," souká ze sebe bezdomovec Ruben Nesesta, pro kterého do zakouřeného vybydleného objektu skočili oknem dva policisté. "Nejdřív jsme zkusili jeho životní funkce, jestli vůbec žije. Potom jsme museli použít trochu síly a tlakovými body ho vlastně probudit, aby začal reagovat. On to místo odmítal opustit. Říkal, že tam má všechny svoje věci a že s námi nikam nepůjde. Tak jsme ho museli trošku zmanipulovat, aby nás následoval," popisuje policista Lukáš Capík, který ještě něco takového nezažil.

"Většinou, když lidé ucítí kouř, tak začnou utíkat a ne, že si tam lehnou a budou křičet, že nikam nejdou, protože tam leží jejich kytara," dodává Capík, který nevěřil vlastním uším, když se mu s kolegou podařilo Rubena, kterého Karel sám neunesl, dostat ven. "Ten druhý říkal, že se tam nachází nějaký granát, což nás teda překvapilo, tak jsme si na místo zavolali pyrotechniky, ti pak zjistili, že byl nefunkční," dodává policista Martin Blažej, který spolu s kolegou potřeboval pomoc záchranářů. "Hodně špatně se nám dýchalo, protože jsme tam přeci jen nějaký čas strávili a jak to bylo zakouřené, tak se člověk moc nemohl nadechovat. Chyběl nám ten správný kyslík, tak jsme se celkem dost dávili. Ale záchranáři, kteří tam byli, nám potom dali dýchnout čerstvého kyslíku, což nám hodně pomohlo," řekl Blažej.

"No, jsem strašně rád, že mě zachránili. Ale na druhou stranu jsme v pytli. Jako strašně rádi jsme za to, že žijeme, ale na druhou stranu bychom potřebovali něco! Něco, kde se dá bydlet. Jako tohle je nádherný skvot, nebo byl to nádherný skvot. Bylo by krásné sehnat něco, kde se dá bydlet, kde se dá žít, kde se dá fungovat," svěřuje se Ruben, který s Karlem bude hledat novou střechu nad hlavou.

Třeba loď Hermes ale prý nechtějí ani vidět. "Zaprvé mám špatné zkušenosti s pražskými bezdomovci, protože oni dokáží svoje, dokáží hrozné věci. Oni se poperou. Jsou schopní se pozabíjet kvůli krabičce vína za třicet korun. Kradou si mezi sebou batohy. Jsou zavšivení, mají blechy, mají svrab, drbou se. A co se týká Naděje, tam chodím jenom na polívku," uzavírá bezdomovec Karel.