Očima Ivana Motýla
Historie vysvědčení má desítky mrtvých

Už desítky obětí z řad žáků a studentů si za posledních sto let vyžádaly přehnané nároky rodičů. Vysvědčení je banalita, měli by si v předstihu říci náročné matky i neurotičtí tatínkové.

Statistiku obětí pololetních a závěrečných vysvědčení zřejmě nikdo nevede. S pomocí počítačového programu, který umí prohlédnout noviny uložené v Národní knihovně v Praze od roku 1900 do dneška, jsem ale našel desítky smutných příběhů. Tento je třeba z roku 1903: "Sebevražda studenta pro špatné vysvědčení. Z Králova Dvora. Žák V. třídy zdejšího gymnázia Josef Ježek dostal vysvědčení, na němž měl z řečtiny a latiny známku nedostatečnosti. Student obdržev vysvědčení vrazil si před svými spolužáky a profesorem nůž do prsou a ihned skácel se mrtev k zemi. Zasáhlť nožem srdce přivodil si ihned smrt. Případ ten vyvolal nemalé vzrušení."

Jiný případ se zase odehrál právě před sto lety po rozdání vysvědčení na jednom z reálných gymnázií v Praze. "Josef Šála dostal výkaz o prospěchu, který obsahoval špatné známky. Ze žalu nad tím odhodlal se jinoch k sebevraždě, použiv roztoku z fosforových sirek. Zoufalec byl odvezen do všeobecné nemocnice, ale veškerá lékařská pomoc byla marná. Jed účinkoval velmi rychle a studující odpoledne zemřel. Mrtvola odvezena do ústavu pro soudní pitvu. Matka jeho, chudá vdova, bydlící v ulici Na Rybníčku č. 9, při žalostné zprávě omdlela a vážně se rozstonala."

Po vysvědčení v roce 1932 shrnul deník Národ tragické konce vydávání výkazů se známkami do jediného článku. Napřed vylíčil příběh sedmnáctiletého studenta, který kvůli špatnému vysvědčení vystřelil na učitele, a pak příběh jedenácti gymnazistů, kteří se dali s vysvědčeními na útěk a byli lapeni až na československo-maďarské hranici. Ovšem nejhorší byl osud třináctiletého žáka z měšťanské školy v Hlohovci na moravsko-slovenských hranicích, jenž i s vysvědčením skočil pod rozjetý vlak a na místě zahynul.              

Stejný vzorec platí i pro jednadvacáté století. Třeba v roce 2009 kvůli špatným známkám na vysvědčení skočil z balkonu v šestém poschodí student střední školy z Chomutova. Vážným zraněním podlehl. V lednu roku 2003 se zase oběsil třináctiletý žák Základní školy Otokara Březiny v Jaroměřicích nad Rokytnou, který dostal dvojku z chování.

Učitele z těch smrtí vinit nemůžeme, i když na některých školách se kantoři právě kvůli popisovaným tragédiím raději uchylují k bezpečnějšímu slovnímu hodnocení. Zodpovědnost je především na rodičích, kteří by měli umět rozpoznat schopnosti svých potomků a ze školní docházky jim svými přehnanými nároky nečinit peklo. Někdo je prostě jedničkář, byť je to syn někdejšího propadlíka. Jiný ale nosí ze školy nedostatečné, byť pochází z rodiny úspěšných architektů. Vysvědčení je ve srovnání s předčasnou smrtí dítěte naprostá prkotina. A zrovna rodiče by se na své pětkaře příliš zlobit nemuseli, protože dítě s takovým prospěchem stejně dostane pořádně ran od života, takže alespoň doma má získat pocit, že se kvůli vysvědčení neboří svět.