Lékař Vladimír Mikuš, který si odpykává 14 let za udušení milenky, se zatím z vězení předčasně nedostane. Soud zamítl jeho žádost o podmíněné propuštění s tím, že trest doposud nenaplnil svůj výchovný účel. Muž byl původně uznán vinným z ublížení na zdraví s následkem smrti, protože policii se nedařilo objevit tělo pohřešované ženy. Bednu s jejími ostatky našli rybáři v Orlické přehradě jen několik dní před odvolacím jednáním, justice poté čin překvalifikovala na vraždu. Mikuš skutek popíral.
"Sice vykonal dvě třetiny trestu, chová se řádně, prokázal polepšení, má zajištěnou budoucnost a zaměstnání, ale ani při splnění veškerých podmínek není na podmíněné propuštění nárok," upozornila soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 6 Markéta Binderová. Podle ní nemohl její senát odhlédnout od závažnosti činu, který Mikuš spáchal. "Soud přihlédl i k tomu, jak by se asi cítila poškozená, kdyby byl odsouzený podmíněně propuštěn," podotkla.
Mikuš soud žádal o "druhou životní šanci". Uvedl, že činu lituje a trápí se jeho nevratností. "Se vší skromností a pokorou se domnívám, že mým přístupem k trestu a mým chováním po jeho dobu vás mohu přesvědčit o upřímnosti a pravdivosti svých slov," řekl. Proti rozhodnutí podal stížnost, za půl roku navíc může o propuštění požádat znovu.
Lékař v únoru 2007 vylákal svou o čtyři roky mladší milenku, kolegyni z farmaceutické firmy, na schůzku. Odvezl ji na blíže neurčené místo, kde po ní vystřelil z plynové pistole, aby snížil její schopnost se bránit. Svázal jí ruce a nohy drátem, přelepil ústa a nos lepicí páskou a přetáhl jí přes hlavu igelitový pytel. Když se udusila, zabalil ji do několika dalších pytlů a vložil do předem připravené plastové bedny, do níž vyvrtal otvory a zatížil ji kameny, aby klesla pod vodu. Potom odcestoval na Slovensko, dále do Egypta, Izraele a nakonec do Německa, kde byl na žádost české policie zadržen a v červnu 2007 eskortován do Prahy.
Mikuš svou vinu od počátku odmítal, snažil se ji svést na manžela oběti. Stěžoval si až u Ústavního soudu, poukazoval na chybějící přímé důkazy. Tvrdil, že právě manžel měl jako jediný k činu motiv. Soudy však uzavřely, že Mikuš vraždil ze žárlivosti: milenka chtěla jejich vztah ukončit a Mikušovi se mezitím rozpadlo manželství. Svědčily proti němu údaje z mobilní telefonní sítě, záznamy průmyslových kamer zachycující pohyb jeho auta a výpovědi spolupracovníků oběti.
Státní zástupce pro Mikuše při procesu neúspěšně požadoval dvacetiletý trest s tím, že muž milenku zavraždil zvlášť trýznivým způsobem. Žena umírala až osm minut, podle soudce se však neprokázalo, že by Mikuš její utrpení úmyslně protahoval.
