V souvislosti s případem bestiální vraždy pardubického bezdomovce dvěma sedmnáctiletými kluky se člověk zamýšlí, zda se nebát vlastních dětí. A také, jestli náš stát nechrání mladé zločince před společností víc než společnost před nimi.
Reportéři TÝDNE pátrali v Pardubicích po událostech, které předcházely za poslední dobu bez debat nejbrutálnějšímu trestnému činu mladistvých. Co vedlo dva teenagery k tomu, aby nevídaně brutálním a vynalézavým způsobem utýrali bezbranného člověka? V kauze TÝDNE Sedmnáctileté zlo promlouvají přátelé zesnulého bezdomovce i místní.
TÝDEN našel svědka, který měl s pachateli v inkriminovaný večer osobně tu čest, a to přímo v letním kině, odkud se pak vydali vraždit. "Jeden z nich vypadal docela slušně. Ten druhý byl ale floutek od pohledu a chlubil se, že má pistoli. Chtěli po mně cigaretu, jenže pak mi ukradli peněženku..." líčí kamarád zesnulého bezdomovce František Figler a dodává: "Štvalo mě, že jsem přišel o doklady. To, co se pak stalo Rudovi, je ale otřesné."
Obrátili jsme se i na odborníky pracující s mladistvými delikventy. Pavel Bártík, ředitel Výchovného ústavu pro děti v Děčíně, pečuje o ty, kterým ještě nebylo osmnáct, patří do školy, ale zamířili do vězení. V rozhovoru pro TÝDEN mimo jiné říká: "Tresty za tyto brutální činy jsou směšné a dle mých zkušeností s tím někdy i dotyční počítají. Je nutné uvědomit si, že délka trestu zároveň znamená délku resocializace a délku ochrany společnosti před těmito pachateli. V posledních dvaceti letech mívám často pocit, že jsou u nás více chráněni pachatelé než oběti."
Co by se mělo především změnit?
"Začal bych změnou právních předpisů. Podívejme se na to, jak je řešena mnohonásobná recidiva. Dle mého nedostatečně. Nebo jiný příklad: zákon o ústavní výchově dává do jednoho pytle sirotky v dětských domovech, kteří například přišli o rodiče při autonehodě, s pachateli těch nejbrutálnějších činů. Takže my k nim podle zákona musíme přistupovat stejně. A znovu se musím vrátit k výchově od útlého dětství. Tam vše začíná. Tresty a reedukace už jsou hašením požáru. Já kladu důraz na prevenci. Celá desetiletí už probíhají diskuse o věkové hranici trestní odpovědnosti. Když se podíváme na jednotlivé státy, je rozptyl více než pět let. Ale to je téma na knihu. -55cdf57cbc3fe_227x235.jpg "Čtěte TÝDEN!")
A od kolika let by podle vás měly být děti trestně odpovědné?
Od třinácti let.
VÍCE SE DOČTETE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 17. SRPNA 2015.
