Obvodní soud pro Prahu 2 přiznal Františku Hajnovi, který dříve čelil obžalobě z takzvané loupeže století, 255 tisíc korun jako odškodné za pobyt ve vazbě. Verdikt zatím není pravomocný, Hajn požadoval celkem dva miliony korun. Justice muže původně v jeho nepřítomnosti potrestala deseti lety vězení, po jeho zadržení v Dominikánské republice musela proces zopakovat. Nakonec dospěla k závěru, že se Hajnovu účast na loupeži nepodařilo prokázat.
Hajn se žalobou domáhal 1,5 milionu korun za nezákonné trestní stíhání, 480 tisíc za vazbu a 20 tisíc korun za údajnou nepřiměřenou délku jeho řízení. Soudkyně Otília Hrehová však většinu jeho požadavků zamítla.
"Řízení trvalo tři roky, nelze tedy konstatovat jeho nepřiměřenou délku," podotkla. Ohledně stíhání konstatovala, že skutečně bylo nezákonné, finanční kompenzaci však za něj Hajnovi nepřiznala. Odkázala na nález Ústavního soudu, podle nějž je omezení osobnostních práv při trestním stíhání obecně ospravedlněno veřejným zájmem.
Soudkyně uznala, že za pobyt ve vazbě si Hajn odškodné zaslouží, a vypočetla částku 255 200 korun. Dodala, že by nedostal nic, pokud by se prokázalo, že si vazbu přivodil sám. Podle ní však taková situace nenastala. "Českou republiku opustil v době, kdy proti němu ještě nebylo vedeno trestní stíhání," upozornila.
Hajn k soudu nepřišel. Dříve soudkyni řekl, že trestní stíhání mělo velký dopad na celou jeho rodinu. Dcera se prý dodnes schovává před policisty a jeho rodiče a starší děti žijící v ČR byli předmětem pozornosti médií. Dominikánská policie mu údajně při zatýkání vyhrožovala. Ve vazbě prý také čelil ponižování, musel se pravidelně svlékat donaha. S dvoumilionovým požadavkem se obrátil nejprve na ministerstvo spravedlnosti, ale to ho před rokem odmítlo. Proto podal žalobu.
Obžaloba původně tvrdila, že Hajn nejméně se dvěma dalšími lidmi přepadl v září 2002 v přestrojení za policistu vůz bezpečnostní agentury G4S. Lupiči posádku pancéřovaného auta přinutili na pražské Evropské třídě k otevření dveří pod pohrůžkou použití střelné zbraně a výbušniny. S vozem a se 154 miliony korun pak odjeli. Loupež zůstala nepotrestána, soudy postupně osvobodily všechny obžalované. Peníze se nikdy nenašly. Soudy v této souvislosti kritizovaly údajně nedůslednou práci policie.
Podle výpovědí svědků Hajn před loupeží sháněl rychlé auto, vlastnil značku vozu, která byla použita při přepadení, a po loupeži si výrazně majetkové polepšil. S místem činu ho však spojovala pouze pachová stopa nalezená v přepadeném vozidle, přičemž podle judikatury pachatele pouze na základě takovéto stopy odsoudit nelze.
Hajn se před trestním soudem hájil tím, že v době loupeže byl pravděpodobně v Mexiku. Hodně peněz si prý vydělal díky tomu, že celý život pracoval a chodil na brigády. Svou činnost charakterizoval jako "nákup - prodej", také prý měl autopůjčovnu a jezdil s taxíkem. V Dominikánské republice údajně získal několik milionů prodejem domu, který sám postavil, a ze zedníka se tam prý vypracoval na manažera hotelu.
Vedle Hajna vinila policie z loupeže století Tomáše Půtu a Maroše Šuleje, kteří byli odsouzeni v kauzách takzvaného Berdychova gangu. Obžalobě čelil i dispečer G4S Antonín Saleta.
