Ústavní soud se zastal exsenátora Klausnera, kterého podvod připravil o dům

Ústavní soud dal Zdeňku Klausnerovi, podvedenému při nákupu nemovitostí, novou šanci na náhradu od státu. Muž požaduje náhradu za to, že notář při sepisování kupní smlouvy nerozeznal padělanou plnou moc. Obecné soudy v dosavadním řízení dospěly k závěru, že se notář nedopustil nesprávného úředního postupu. Ústavní soud posledním nálezem zpravodajky Elišky Wagnerové vrátil kauzu k Městskému soudu v Praze.

Klausner chtěl v roce 1999 na základě inzerátu v novinách koupit dům, stavební parcelu, dvě zahrady a pozemky nedaleko Prahy. Kupní smlouvu pro jistotu uzavřel formou notářského zápisu. Notář ale při podpisu akceptoval podvrženou plnou moc vlastníků pozemků. Následně vydal z notářské úschovy podvodníkovi 1,75 milionu korun. Soudy pak v roce 2000 rozhodly, že nemovitosti nadále patří původním vlastníkům, protože notářský zápis je neplatný. Dva lidé si kvůli tomu později vyslechli rozsudek u trestního soudu.

Klausner zároveň vedl složitý a dlouhý spor se státem o náhradu škody za nesprávný úřední postup. Škoda podle Klausnera vznikla tím, že notář nerozeznal předložené falzum. Justice ale jeho nároky nakonec zamítla. Odvolala se na názor znalce, podle něhož byl padělek jen těžko rozeznatelný a notář nijak nechyboval.

V roce 2008 Klausnerovo dovolání zamítl Nejvyšší soud. Uvedl tehdy, že notář je povinen posoudit, zda je předložená plná moc pravá, ale pouze z pohledu běžné obezřetnosti a profesní zkušenosti. Pokud je falzifikát zjistitelný pouze znaleckým zkoumáním, nejde o nesprávný úřední postup.

V ústavní stížnosti Klausner poukazoval na to, že notář dostatečně neověřil předloženou plnou moc. K ověření pravosti má notář odborné předpoklady a možnosti, argumentovala ústavní stížnost. Notář prý mohl například ověřit udělení plné moci u jejího vystavovatele, případně zjistit okolnosti ověřování podpisů.