Vrah v Uherském Brodě potřeboval show, míní psycholog

"V životě jsem sice prohrál, ale ještě ukážu, co umím," Tak si interpretuje jednání hromadného vraha v Uherském Brodě pražský psycholog Tomáš Rektor. Nešlo přitom o ojedinělý případ.

Největší hromadné vraždy v České republice spáchali frustrovaní muži v důchodovém věku: vedle třiašedesátiletého vraha z Uherského Brodu zabil před dvěma lety pět lidí výbuchem starší muž ve Frenštátě pod Radhoštěm. Je to náhoda?

U nás se útoky naštěstí nedějí často a je tedy těžké usuzovat na nějaký pravidelný vzorec. Oba největší útoky ale spáchali frustrovaní neúspěšní muži na prahu stáří. Což je zajímavé v kontextu jiných zemí, kde je věk hromadných vrahů nižší. Jde v tomto případě o lidi, kteří se docela nechytli v novém systému. Nešlo přitom o osamělé vlky, nějakou dobu žili docela normálně. Postupně se dostali na okraj společnosti, narůstala u nich frustrace a s ní také nutkání si to se společností vyřídit.

Bylo pro tuto generaci obtížnější se po revoluci prosadit?

Revoluce je zastihla, když jim bylo okolo třiceti pěti let, už byli hotoví lidé. Klienti v tomto věku mi často říkají, že byli v době převratu ve věku, kdy už byli příliš staří na to, aby rozjeli velké podnikání, a příliš mladí na to, aby odešli pokojně do důchodu. Předchozí generace byla navíc mnohem silovější, byl zde větší tlak na muže, aby zajistil rodinu a přinášel peníze.

Loni na podzim zavraždila žena se schizofrenií studenta na žďárské střední škole. Jak jednají útočníci s touto diagnózou?

Člověk s rozjetou schizofrenií žije v paralelním světě. Může si myslet, že se proti němu spikly tajné služby nebo je jeho soused posedlý ďáblem. Jejich uvažování má svou hlubokou logiku, která je vzdálená od naší reality. Podobné případy se dějí všude na světě. Rozdíl oproti útočníkovi z Uherského Brodu spočívá v tom, že uherskobrodský vrah neměl zřejmě diagnózu a nebyl psychiky nemocný. Zřejmě věděl velice dobře, co dělá.

Je sebevražda způsob, jak na sebe připoutat pozornost okolí?

Sebevražda bývá divadlo. Demonstrační sebevražda se provádí jednak proto, že si tím dotyční chtějí ulevit nebo chtějí upozornit okolí na svůj problém. Například když člověk spolyká prášky, zanechá dopis na rozloučenou a postará se zároveň o to, by jej zavčas našli. Sebevražda je vlastně velice agresivní čin, i když přitom nikoho nezabijete. Okolí totiž velice psychicky raníte.

Střelec z Uherského Brodu z restaurace Družba telefonoval zprávu o masakru do televize. O čem takové jednání vypovídá?

Tento člověk evidentně potřeboval show. Jeho cílem nebylo vystřílet hospodu a utéct. Ale vystřílet hospodu a upozornit na to média. Opravdu si to chtěl vyřídit se světem a ještě jednou být úspěšný, aby se o něm mluvilo. U norského vraha Breivika hrála kupříkladu značnou roli ideologie. Byl to fanatik, jenž  měl složitý a komplikovaný plán, který připravoval roky. Oproti tomu případ vrah z Brodu byl roky frustrovaný a najednou ho napadlo východisko, k němuž se upnul. Znám to od svých pacientů. Dlouho jim je zle a najednou si uvědomí - mám východisko a mohu se zabít. Potom se vrhnou na plánování a mají zase k čemu směřovat a uleví se jim. Tento člověk najednou zjistil, že našel východisko ze své bezvýchodné situace.

Celý rozhovor si přečtěte v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 2. března 2015.