Senát dnes definitivně přiklepl nový zákon o obětech trestných činů, který přináší řadu novinek. "Obecně lze říci, že se poskytnuté částky peněžité pomoci oproti minulosti výrazně zvyšují, přičemž zpravidla ve svém součtu u konkrétního případu nesmí přesáhnout částku 200 000 korun," uvedla v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ jeho spoluautorka, specialistka v oborech trestní právo a kriminologie z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Helena Válková.
Můžete vysvětlit rozdíl mezi pojmy poškozený a oběť?
Obětí se - na rozdíl od poškozeného v trestně procesním smyslu slova - rozumí pouze fyzická (tj. nikoli právnická) osoba, které bylo nebo mělo být trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková nebo nemajetková újma nebo na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil. Právě u takové osoby (oběti) lze předpokládat subjektivní pociťování způsobené újmy a možnost jejího zmírnění poskytnutou odbornou pomocí a péčí. Kromě toho jsou za oběti návrhem zákona pokládáni i pozůstalí po usmrcených obětech trestných činů, pokud jsou zároveň osobami blízkými. Tedy těmi, kteří pociťují ztrátu svého příbuzného, sourozence, osvojence, osvojitele, manžela, registrovaného partnera nebo druha jako vlastní újmu.
Kdo je v pojetí nového zákona zvlášť zranitelná oběť?
Konkrétně se zvlášť zranitelnou obětí rozumí dítě, osoba, která je postižena fyzickým, mentálním nebo psychickým hendikepem nebo smyslovým poškozením. Pak také oběť trestného činu obchodování s lidmi a oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti nebo trestného činu, který zahrnoval násilí či pohrůžku násilím, jestliže je v konkrétním případě zvýšené nebezpečí způsobení druhotné újmy. Již ze samotného názvu zvlášť zranitelná oběť vyplývá potřeba těmto obětem poskytnout vyšší míru pomoci a podpory (speciální péči) než ostatním obětem. Jinak se zvyšuje riziko takzvané druhotné újmy způsobené nesprávným či necitlivým přístupem policie, popřípadě i dalších orgánů veřejné moci, poskytovatelů zdravotnických služeb a podobně.
Dochází k rozšíření práv obětí a pomoci, která je jim poskytována. Můžete konkretizovat v čem?
Samozřejmě že dochází. A to jak pokud jde o rozsah, tak pokud jde o obsah obětem přiznaných a státem zajištěných práv. Mezi ně patří například právo na odbornou pomoc, ať už jde o pomoc právní, psychologické či sociální poradenství a podobně. Tato práva lze využít nejen před zahájením, ale i v průběhu či po skončení trestního řízení. Samozřejmě vždy v závislosti na splnění dalších podmínek, s přihlédnutím ke specifikům konkrétního případu. Obsah jednotlivých práv je přehledně a srozumitelně upraven v jednotlivých zákonných ustanoveních nového zákona.
Dále je to zavedení nového institutu Prohlášení oběti o dopadu trestného činu na její život. Jeho prostřednictvím se nově dostává oběti možnost vyjádřit se nejen k okolnostem rozhodným pro přijetí věcně podloženého a právně bezchybného rozhodnutí projednávané kauzy, ale i k tomu, jaký dopad měl spáchaný trestný čin na její dosavadní život. A tak se alespoň zčásti citově vyrovnat s tím, co se jí stalo.
Jak se mění poskytnutí peněžité pomoci?
Pro většinu obětí zůstane nejdůležitějším jejich právo na peněžitou pomoc spočívající v jednorázovém poskytnutí peněžní částky k překlenutí zhoršené sociální situace v důsledku spáchaného činu. Popřípadě vznikla-li nemajetková újma a jedná-li se o oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti nebo dítě, jež se stalo obětí týrání, i v úhradě nákladů spojených s poskytnutím odborné psychoterapie a fyzioterapie či jiné odborné služby. Maximální limity takto poskytnuté peněžité pomoci přesně stanoví zákon podle konkrétních, v něm uvedených hledisek. Obecně lze říci, že se poskytnuté částky peněžité pomoci oproti minulosti výrazně zvyšují, přičemž zpravidla ve svém součtu u konkrétního případu nesmí přesáhnout částku 200 000 Kč.
Jak se řeší ochrana obětí před druhotnou újmou?
Jde o jedno z klíčových práv oběti. Je vyjádřeno v řadě konkrétních opatření, která mají vzniku takové újmy zabránit. Uveďme např. právo oběti být vyslechnuta v přípravném řízení osobou stejného nebo opačného pohlaví nebo právo na doprovod důvěrníkem, poskytující oběti potřebnou, zejména psychickou pomoc. Patří sem ale také již dříve zmiňované Prohlášení oběti o dopadu trestného činu na její život, které může kromě jiného působit i jako vhodná prevence před dalšími rušivými zásahy do jejího soukromí.
Dojde k nějakým podstatným změnám v přístupu orgánů činných v trestním řízení k obětem?
Věřím, že nový zákon podtrhne význam šetrného a zároveň profesionálního přístupu všech orgánů činných v trestním řízení. Ostatně takto byl i doplněn trestní řád, který výslovně v jednom ze svých úvodních ustanovení praví, že trestní řízení musí být vedeno s potřebnou ohleduplností k poškozenému a při šetření jeho osobnosti. Samozřejmě docílit, aby se všichni v rámci trestního procesu takto chovali, bude zřejmě určitou dobu trvat; potřebné jistě bude uspořádat k osvojení si nových principů a kompetencí zakotvených v novém zákoně řadu odborných školení a instruktáže.
Zákon je podepsán ještě bývalým ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem. Pociťujete nějaký rozdíl, který by se dotýkal vaší práce (či ohlasů na ni) v rámci současného a minulého vedení resortu?
Vůbec bych zde nehovořila o nějakých rozdílech ve vedení resortu spravedlnosti, protože to podle mého názoru na konečnou podobu zákona o obětech trestných činů významnější vliv nemělo. Nadto nedošlo k personálním změnám, a to jak pokud jde o konkrétní legislativní experty, kteří se na přípravě zákona podíleli, tak pokud jde o pana náměstka, do jehož pravomoci řízení této oblasti náleželo.
Většina podobně rozsáhlých právních norem je kolektivní dílo. S kým a jak dlouho jste na zákoně pracovala?
Tak především bych ráda uvedla na správnou míru svůj podíl práce na zákoně o obětech trestných činů. Nejsem v žádném případě jeho hlavním iniciátorem ani autorem. Za tři klíčové osobnosti, které stály u jeho zrodu, bych označila především pana docenta Tomáše Gřivnu z Právnické fakulty UK v Praze, dále pak paní Petru Vitoušovou, statutární zástupkyni Bílého kruhu bezpečí a konečně paní Hanu Marvanovou, advokátku dobře známou z případů, kde úspěšně zastupovala zájmy poškozených trestnou činností. V rámci připomínek a návrhů změn zákona se na něm podílela ovšem i řada dalších odborníků, především z oblasti trestního práva. Zde bych jmenovala pana profesora Pavla Šámala, soudce nejvyššího soudu. Já sama jsem se do přípravy tohoto zákona zapojila až před zhruba dvěma lety. Ale samozřejmě se touto problematikou odborně i výukově zabývám.
Setkali jste se ve své práci s něčím, čemu se říká házení klacků pod nohy?
Ale ano, setkali jsme se s tím opakovaně. Naposledy, když poslanec Marek Benda předložil pozměňovací návrh, ve smyslu kterého by se nová - výhodnější - pravidla odstraňující diskriminaci obětí oproti jiným věřitelům na všechny současné oběti trestných činů nevztahovala. Tím by došlo k výraznému omezení účelu, pro který jsme nový zákon připravovali. Naštěstí to nakonec neprošlo. A takových příkladů bych mohla uvést více. Je to nepochopitelné. A přitom všichni dobře víme, jak důležitá je oběť pro zajištění vymahatelnosti náhrady škody, která jí byla trestným činem způsobena.
