Současný stav
Krize SPD může vyústit v předčasné volby i menšinovou vládu

Hluboká krize německých sociálních demokratů (SPD) může vyústit i v pád vlády velké koalice CDU/CSU a SPD kancléřky Angely Merkelové (CDU) a předčasné volby. Ale nemusí. Ve hře je po nečekaném odchodu Andrey Nahlesové z čela sociální demokracie několik variant, a to včetně takových, které jsou ve spolkové republice prakticky nevyzkoušené.

Zdánlivě nejjednodušší cestou ze současné situace, k níž přispěl i dramatický propad SPD v květnových volbách do Evropského parlamentu, by bylo postupné uklidnění situace v sociální demokracii, volba nového předsedy a pokračování dosavadní vlády, kterou by Merkelová ráda dovedla až k parlamentním volbám v roce 2021, po nichž odejde do politického důchodu.

Osobní útoky

Tomu, že by se napětí uvnitř sociální demokracie, které eskalovalo i do tvrdých osobních útoků, mělo brzy snížit, ale nic nenasvědčuje. Strana zatím ani neví, kdy a jak bude volit svého nového předsedu a ani to, jestli bude jeden nebo dva. Navíc se do kandidatury za současného stavu, kdy SPD dosahuje svých nejhorších poválečných výsledků v celoněmeckých volbách, nikomu z předních činitelů strany nechce. Odpor proti již třetí velké koalici za poslední čtyři volební období pak ve straně s každou další porážkou roste.

Ke klidu v SPD podle všeho nepřispějí ani zářijové zemské volby ve východoněmeckém Sasku a Braniborsku, v nichž podle průzkumů strana znovu znatelně ztratí. Obě hlasování navíc může klidně vyhrát protiimigrační Alternativa pro Německo (AfD), což by k úvahám o konci velké koalice nepochybně vedlo i uvnitř konzervativní unie CDU/CSU.

Kdyby se sociální demokracie na podzim skutečně rozhodla koalici opustit, s čímž mnozí političtí komentátoři počítají, neznamenalo by to automaticky konec kancléřky Merkelové. K její výměně by totiž bylo potřeba, aby se nadpoloviční většina poslanců, tedy alespoň 355 ze 709, shodla na tom, kdo ji ve funkci vystřídá. To je ale vzhledem k současnému rozložení sil ve Spolkovém sněmu de facto vyloučené.

Kancléřka

Merkelová nebo případně jiný kancléř z CDU/CSU by se v takovém případě spíše mohli pokusit sestavit jinou koalici, konkrétně se svobodnými demokraty (FDP) a Zelenými. Ta už mohla po parlamentních volbách ze září 2017 jednou vzniknout, svobodní demokraté ale tehdy nakonec rozhovory ukončili. I nyní by tato na celoněmecké úrovni nevyzkoušená koalice měla jen minimální šance na vznik; ne nezbytně kvůli politikům FDP, ale kvůli Zeleným, kteří nemají důvod do takové vlády vstupovat.

V parlamentu jsou totiž nyní nejslabší politickou stranou, čemuž by odpovídalo i jejich vládní zastoupení. V případě předčasných voleb si přitom mohou dělat zálusk na vítězství. V nejnovějším průzkumu agentury Insa by je volilo 25 procent Němců, zatímco CDU/CSU jen o jeden procentní bod více.

Čtyřiašedesátiletá kancléřka by se po odchodu SPD z koalice také mohla pokusit příští dva roky vládnout s politiky CDU/CSU v menšinové vládě. V tom případě by vládní strany při každém parlamentním hlasování musely hledat podporu pro své návrhy u opozice. Merkelová dosud takové uspořádání, které ve spolkové republice ještě nikdy nefungovalo dlouhodobě, jasně odmítala.

Pokud svůj názor, například kvůli německému předsednictví Evropské unii ve druhé polovině příštího roku, nezmění, bude jí zbývat v podstatě jediná možnost - požádat parlament o vyjádření důvěry. Poslanci by tak neučinili a prezident by Spolkový sněm do tří týdnů rozpustil. Během dalších 60 dnů by se pak uskutečnily předčasné volby.

Jako konkrétní časový horizont pro hlasování, v němž už by Merkelová znovu nekandidovala, většina pozorovatelů vidí konec letošního roku.