Jeden ze zakladatelů společnosti CET 21 vlastnící licenci pro televizi Nova Peter Kršák podle svých slov vůbec netušil, co tehdejší šéf Novy Vladimír Železný změnami ve vlastnické struktuře v roce 1999 sledoval, a byl vždy proti tomu. Kršák to uvedl před pražským městským soudem, který projednává nejrozsáhlejší z celkem tří trestních kauz nynějšího europoslance Železného, v níž jde o pokus o poškozování věřitele.
"Byl jsem proti změnám, nemělo to smysl, nerozuměl jsem, proč to (Železný) dělá," uvedl Kršák, který byl majitelem podílu v CET 21 od počátku od června 1992 až do roku 2005, kdy svůj podíl prodal Central European Media Enterprises (CME) při jejím návratu do Novy za 1,4 miliardy korun.
Železný se měl dopustit poškozování věřitele, společnosti CME, právě snahou zbavit se svého podílu ve společnosti. Podle soudu v červenci 1999 převáděl svůj šedesátiprocentní podíl na společnost MEF Media, za kterou stál současný menšinový spolumajitel skupiny PPF Jiří Šmejc.
Na podzim 1999 se pak Železný pokusil převést svůj podíl prostřednictvím navýšení základního jmění CET 21 z 200 000 na 10,2 milionu korun na dvě nové společnosti - MEF Media a Edikon, který přitom na podzim po jistou dobu většinově vlastnil; původními polovičními majiteli Edikonu byli Železného právník Aleš Rozehnal, který je zároveň dalším obžalovaným v této kauze, a jedna z členek vedení Novy Libuše Šmuclerová.
Změny před Vánoci toho roku Rada pro rozhlasové a televizní vysílání schválila, neboť firmy MEF Media a Edikon měly získat menší než poloviční podíl, ale obchodní soud nakonec změny do rejstříku nezapsal.
Po navýšení jmění v CET 21 měli dosavadní společníci podle názoru soudu krátkou dobu tří dnů na to, aby upsali nové podíly, které však stály mnohem více než jejich dosavadní podíl. Někteří ze zakladatelů společnosti proto podíly neupsali a o ně se právě přihlásil Edikon a MEF Media. "Byl jsem rád, že se nenavyšovalo, musel bych si půjčit," podotkl Kršák. Sám prý přitom neměl příliš informací o nových akcionářích a důvodech jejich vstupu. "Neuměl mi to (Železný) vysvětlit, proto jsem byl proti," dodal.
Kršák uvedl, že nevěděl o tom, že by Železný měl nějaký podíl v Edikonu. Obdobně odpověděl i první svědek, místopředseda tehdejší Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Petr Štěpánek. "Pro mne byl vždy Edikon rovná se Rozehnal a Šmuclerová," uvedl Štěpánek. Zároveň tak odpověděl na otázku soudkyně, zda se rada nezajímala o to, že Železný navýšením jmění v CET 21 sníží svůj vlastní podíl, ale zároveň se navyšování jmění účastní prostřednictvím Edikonu. "O tom jsem žádné informace neměl," podotkl Štěpánek.
O Edikonu Železný, jeho právníci i Šmuclerová hovoří jako o firmě, jejíž akcie měly být prodány vedoucím zaměstnancům Novy a CET 21 jako motivace pro práci v nové televizi, která vznikla poté, co se Železný v roce 1999 rozešel s původním investorem CME a servisní organizací ČNTS. To se však posléze nestalo a Edikon zanikl.
Po rozchodu se CME začal Železný vysílat za pomoci jiné servisní společnosti ze svého nynějšího sídla na Barrandově. Spustil tím tak i lavinu soudních sporů. Poté, co se Železný rozešel se CME, tato firma vyhrála mezinárodní arbitráž a ČR jí musela zaplatit přes deset miliard korun za to, že stát dostatečně neochránil její investici.
