Penzijní systém
Kterou reformu? Hlavně udržitelnou, radí ekonomové

Spořit si v soukromých fondech povinně či dobrovolně? Zvýšit nižší sazbu DPH postupně, najednou či vůbec? Zavést generační fond? Představy koaličních stran o důchodové reformě se liší. Ekonomové proto považují za nejlepší podobu reformy tu, která vydrží déle než jedno dvě volební období.

Zatímco TOP 09 by do soukromých fondů vyvedla hned pět procent z částky, která dnes z platu putuje na sociální pojištění, ODS navrhuje procenta jen tři a VV by ponechaly výši sociálního pojištění na současných 28 procentech ze mzdy.

Podle ekonomovů záleží na tom, jakou roli má spoření v privátních fondech v novém penzijním ystému hrát. Čím větší váha bude na privátním spoření, tím více se musí lidem umožnit, aby si tam peníze ukládali. "A o to méně peněz potom půjde do veřejného průběžného systému, který máme teď, a tento výpadek bude třeba zasanovat," upozorňuje ekonomický expert a člen vládního NERV Lubomír Lízal.

Strany se neshodou ani na tom, zda by spoření v soukromých fondech mělo být pouze dobrovolné, nebo povinné pro všechny. Zatímco TOP 09 je pro povinné spoření, VV naopak pro dobrovolné a ODS je ochotná přistoupit na obě varianty.

Různé odvody, různé důchody?

Řešení podle expertů záleží na tom, jakou roli bude spoření v soukromých fondech v reformě hrát. "Pokud to má být jen něco doplňkového, pak není potřeba, aby to bylo povinné," domnívá se Lízal. Pokud by ale výnosy z tzv. třetího pilíře měly řešit otázku zásluhovosti (tedy že lidé s různými platy přispívají na důchody různými částkami, a proto by i jejich důchody měly být různě vysoké), pak by bylo záhodno ustanovit třetí pilíř jako povinný.

Když  je však spoření dobrovolné, je to zároveň nepředvídatelné. "Nikdy nemáte jistotu, kdo a v jakém počtu se k němu přidá, jak to bude výhodné a tak dál. Zatímco když to je povinně, dají se dělat jednoduché modelace," vyzdvihuje výhody povinného modelu Lízal. Podle finančního poradce ze společnosti AWB Lukáše Buříka navíc ani nelze většinu lidí jinak přesvědčit, aby si sami na stáří spořili a nenechávali vše jen na sociálním systému.

Skepticky se odborníci staví k nápadu Věci veřejní na založení tzv. generačního fondu, který  by fungoval na principu reprodukční solidarity. Lidé by do něj povinně odváděli určité procento z platu - bezdětní by do něj přispívali více než rodiče, kteří by z něj naopak více čerpali.

"Je to zajímavá myšlenka, ale je otázka, jak moc pružně by ten fond dokázal zareagovat na demografický vývoj," pochybuje Buřík. Lízal považuje myšlenku za "velmi problematickou". Už dnes má totiž český daňový systém jako jediný v zemích OECD výrazné prvky zvýhodnění pro rodiny s dětmi. "Pokud by se k tomu přidala ještě další zvýhodnění, bylo by to neudržitelné," varuje.

Názory koalice se rozcházejí i v tom, kde by měla vláda vzít peníze na reformu. Pokud totiž státní pokladna přijde o část peněz z pojistného, které by se přesunulo do soukromých fondů, bude mít i méně prostředků na současné důchody. TOP 09 by proto peníze vybrala pomocí zvýšení spodní sazby DPH, která platí pro potraviny, léky, knihy a některé služby z 10 na 19 procent. Pro to je i ODS, ta ovšem propaguje postupné zvyšování daně - z 10 na 12 a pak na 17 procent.

Výjimky - prostor pro lobbisty

Věci veřejné pak chtějí zachovat desetiprocentní sazbu aspoň pro základní potraviny. To by ale podle odborníků jen nahrávalo dalším výjimkám v už tak nepřehledném daňovém systému, a navíc by to byla živná půda pro různé lobbistické skupiny.

Jestli zvýšit DPH postupně nebo šokově najednou, záleží podle ekonomů na konkrétní ekonomické situaci. "Když je relativně slušně nastavená, tak si skokové navýšení můžete dovolit," vysvětluje Lízal, podle kterého to je i případ české ekonomiky. Buřík ale varuje, že skokové navýšení daně se setká s nevolí u veřejnosti a nahrává politickému populismu. "Opoziční strany pak postaví svůj volební program na opětovném snížení daně a to by reformu zmařilo," varuje.

Proto ekonomové za nejdůležitější aspekt důchodové reformy považují její životaschopnost, aby přežila i další volební období, kdy se k moci může dostat opozice. "Nastavení systému, který sice není radikální, ale má všechny prvky, které potřebujeme do budoucna, je lepší než radikální systém. Pokud se podaří získat i souhlas opozice, pak je to nejlepší systém, který může být," myslí si Lízal.