Nechme stranou fakt, že Listina základních práv a svobod říká, že "svoboda pohybu a pobytu je zaručena". Ostatně tatáž norma připouští, že "tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody". Samozřejmě se můžeme dohadovat o tom, kde začíná hranice zmíněné "nevyhnutelnosti", ale on to bude jistě řešit Ústavní soud, pokud kontroverzní norma nakonec projde, takže to zatím nechme být.
Problém novely, která teď pod taktovkou Ivany Řápkové pomalu, ale jistě vplouvá do sněmovních výborů, je jinde. Nejprve připomeňme: za opakované drobné krádeže, prostituci, konzumaci alkoholu nebo žebrání v místech, na kterých to zakazují obecní vyhlášky, by mohly úřady ukládat zákaz pobytu.
První potíž bude technického rázu. Ani trestní zákon nepřipouští, aby byl zločinci uložen zákaz pobytu pro místo, kde má trvalé bydliště. Pokud to nebude možné ani pro přestupce, pak bude norma bezzubá. Pokud by pro přestupce přísnější metr platil (což zatím návrh neobsahuje), byl by to věru nepoměr.
Zásadnější je ale jiná věc, kterou poslanečtí protiromští aktivisté neobhájí. Zákaz pobytu se má týkat jen bezdomovců, prostitutek, drobných přikrádačů a podobných "nenapravitelných živlů", ale nikoli všech recidivistů. A to je nerovný přístup. Jestliže poslankyni Řápkové vadí, že se u nich na severu Čech pohybují "nepřizpůsobiví" občané, mně zase vadí, že z 22 vražd, které se loni staly u nás v Praze, jich mají devět (tedy téměř polovinu) na svědomí recidivisté. Vadí mi, že z 34 násilníků, stíhaných loni v hlavním městě za znásilnění, bylo 17 recidivistů (přesně polovina) a z 680 osob obviněných tamtéž kvůli vloupání jich má nálepku recidivisty 463 (dvě třetiny). Totéž samozřejmě platí všude. V Česku bylo loni stíháno 112 tisíc osob, z toho 53 tisíc bylo recidivistů. Že bychom jim všem zakázali pobyt a všechny je někam vystěhovali? Co třeba na východ, jak bylo populární před sedmdesáti lety...
Ivana Řápková a její pomocníci nepíší zákon, který by měřil všem stejně. Splétají výběrově bič na ty, kteří se jim prostě nelíbí. Jenže populistické snahy "vyřešit" (nejen) severočeské potíže ve skutečnosti nic nevyřeší. Povedou jen k jednomu – ústavní soudci si zase jednou počtou a podebatují.
