Ústavní soud zrušil rozhodnutí senátu Vrchního soudu v Praze, že "justiční mafii" nesmí rozhodovat soudce Vojtěch Cepl ml. Generální sekretář Ústavního soudu Tomáš Langášek o motivaci Vrchního soudu spekulovat nechce, ale doufá, že se propříště poučí.
Právo má být logické a srozumitelné. Veřejnost může být zmatena tím, že není srozumitelné ani pro senát Vrchního soudu v Praze. Jak je možné, že senát Vrchního soudu nerozpozná neústavnost svého počínání v případě, v němž podle právních kapacit není o výklad Ústavy sporu?
Nehledal bych v tom apriori zlou vůli Vrchního soudu v Praze, prostě přistoupili k ustanovení paušálně, nezamysleli se nad ústavními souvislostmi práva na zákonného soudce. Možná si neuvědomili, že v této zemi po těch čtyřiceti letech totality je velká citlivost na právo na zákonného soudce.
K TÉMATU: Ústavní soud vrací kauzu justiční mafie Ceplovi ml.
Máte na mysli to, že zneužití paragrafu o odnětí případu soudci zavání nebezpečnou, totalitární manipulací s kauzou?
To je standardní a oblíbená metoda všech totalitních režimů. Nemusíte mít celou justici zkorumpovanou nebo podřízenou totalitní moci, stačí mít několik soudců, kterým přidělujete vhodné případy, na kterých máte zájem. Proto je v naší Listině tak silně formulováno právo na zákonného soudce, je to reakce na naši historickou zkušenost.
Tím spíše nechápu, jak je možné, že Vrchní soud, tak vážená instituce, rozhodne v citlivé věci nesprávně.
Vrchní soud v Praze se na to asi díval účelově, něco se mu v tom rozhodnutí možná nezdálo, považoval to třeba za nestandardní exces a chtěl to vyřešit z jedné vody na čisto.
Ale to přece není správně. Všichni soudci, a zvlášť na tak vysoce postaveném soudu, jako je ten vrchní, by přece měli znát Ústavu.
Správně, správně... Dokazování, jaké motivy vedly k odebrání případu soudci Ceplovi, Ústavní soud nezkoumal, zabýval se pouze interpretací.
Ale Ústavní soud řekl, že důvody, kvůli nimž lze odebrat kauzu soudci, musí být velice pádné, musí se k odebírání případů přistupovat velmi uvážlivě a jen výjimečně.
No, zcela výjimečně mohou nastat mimořádné situace, kdy je nutné věc soudci odejmout, prostě proto, aby se řízení podařilo řádně dokončit.
Jaká může být taková výjimečná situace? Například ta, že se soudce zachová nezákonně a je s ním vedeno kárné řízení, což se v tomto případě nestalo?
Ano, například. Pokud soudce udělá zásadní chyby, mohl by být postižen v kárném řízení. A to je běh na dlouhou trať, takže je jednodušší věc odejmout, aby se případ neprotahoval. V tomto případě vytkl Ústavní soud Vrchnímu soudu především to, že důvody pro odnětí věci soudci Ceplovi byly nedostatečné. Že to v podstatě Vrchní soud neodůvodnil. To bývá běžná vada, že soudci odůvodňují rozhodnutí ledabyle. Mají třeba moc práce, pak je to jako na běžícím páse.
Nebo to lépe ani odůvodnit nelze, což pak zavání svévolí...
Nebo to lépe odůvodnit nelze, ano. Nebo to třeba nechtějí odůvodnit. Veřejnost si třeba i může myslet, že to byl komplot, ale tu motivaci Ústavní soud nezkoumal. Právě aby se zamezilo pochybnostem, musí se k odebírání případů přistupovat velmi obezřetně. A na to Ústavní soud upozornil.
Máte přehled, které soudy nejvíce chybují ve znalosti a výkladu Ústavy?
Ne, takovou statistiku si nevedeme. Byla by zavádějící, nejhůře by z ní samozřejmě vyšel Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud, protože logicky nejčastěji rušíme rozhodnutí těchto posledních, nejvyšších instancí.
Rozhodnutí Vojtěcha Cepla ruší Vrchní soud v Praze poměrně často a Ústavní soud pak zase v těchto věcech často ruší rozhodnutí Vrchního soudu a dává za pravdu Ceplovi. Z toho logicky plyne, že soudce středočeského soudu je ve znalosti zákonů erudovanější než nadřízený soud, který mu jeho rozhodnutí neústavně háže na hlavu. Lze nějak přimět soudy, aby se více zamýšlely nad ústavností svých verdiktů?
Přimět soudy k tomu lze právě a pouze nálezy Ústavního soudu. Vrchní soud v Praze by si měl nález Ústavního soudu pořádně přečíst a příště ho respektovat, aby se mu nestalo, že mu příště Ústavní soud zase zruší rozhodnutí. To je samozřejmě pro každého soudce nepříjemné, když mu nadřízený soud jeho rozhodnutí zruší.
Foto: Jan Schejbal, Robert Zlatohlávek
