Lékařka ze Studénky: Tolik bolesti jsem ještě neviděla

S bolestí, nejrůznějšími zraněními i úmrtím se praktická lékařka Jaroslava Fabiánová ze Studénky na Novojičínsku setkává celý život. Ale takovou porci bolesti, zoufalství a poranění na jednom místě viděla poprvé za osmadvacetiletou praxi až při páteční vlakové havárii.

Lékařka, která měla obraz zkázy na dohled ze zdravotního střediska vzdáleného od místa neštěstí zhruba dvě stě metrů, pomáhala ošetřovat zraněné cestující.

ČTĚTE TAKÉ: Vlaky ve Studénce zase jezdí. Kromě pendolin

"Byla zrovna klika, že byl klidný pátek a v ordinaci jsme měli prázdno. Na různé zvuky a rány jsme byli zvyklí od jara, kdy most začali rozebírat a opravovat dělníci. Ale toto byla mimořádně silná rána a asi za pět vteřin přišla další," vylíčila lékařka událost, která ji přiměla sednout do auta a zajet se k místu podívat.

Když zjistila rozsah neštěstí, okamžitě se vrátila na středisko pro další pomoc, obvazy, deky a další potřebný zdravotnický materiál. Ze střediska se pak k havarovanému vlaku vydal ošetřovat zraněné asi desetičlenný tým zdravotních sester a lékařů.

Přehlídku velkých tržných ran od rozbitého skla, hodně ošklivých ran, tváře lidí poznamenaných bolestí, krví a ranami ani hromadu šrotu, která zbyla z vlaku po nárazu do zřícené železobetonové konstrukce, lékařka při ošetřování nevnímala. "Pacienty nepočítáte, hlavou se vám nehoní žádné myšlenky, člověk jen obvazuje a uklidňuje. Někteří se k nám v šoku vraceli dvakrát i třikrát a chtěli znovu ošetřit, nebo se chtěli ujistit, zda nekrvácejí," svěřila se.

ČTĚTE TAKÉ: Poslední obětí "vlaku hrůzy" je Češka z Ostravy

Obraz hrůzy a zoufalství, nářek a pláč zraněných lidí se pak lékařce vracel celý pátek a sobotu. Přehrával se jí jako film. Tváře některých ošetřených pacientů žena poznávala později i v televizním zpravodajství. "Vybavuje se mi jeden pán, kterého jsem ošetřila a on mi řekl, že se musí vrátit do vlaku, protože tam má manželku a děti," vzpomíná na jeden ze svých silných pátečních zážitků.

Při své záchranné misi musela také překonávat strach. "Byly tam spadlé troleje. Měli jsme hrůzu z toho, že v nich může být proud, ale přesto jsme je velmi opatrně překračovali, abychom mohli pomáhat," uvedla žena, která si nesmírně cení profesionální práce svých kolegů záchranářů. "Koordinace celého záchranného sboru byla fantastická," dodává lékařka.

Zhruba po dvou hodinách ošetřování zraněných lidí se improvizovaný zdravotnický tým vrátil na středisko. "Byli jsme z toho hodně špatní, seděli jsme pak v ordinaci a o události jsme museli pořád dokola mluvit. Potřebovali jsme to. Byla jsem se také dvakrát podívat na místo nehody, kde stále pokračuje odklízení trosek. Určitě o tom budeme mluvit i v pondělí. Je to psychická obrana," vysvětlila.

Foto: Karel Šanda