-5638b87bae9e6.jpg "Ilustrační foto.")
Ústavní soud se zastal ženy, jež dostala pokutu za nerespektování rozhodnutí o střídavé péči. Syna prý nepředávala otci ve stanovených termínech. Žena se hájila tím, že kontaktům tehdy dvanáctiletého chlapce s otcem nijak nebránila. Syn se prý sám rozhodl, že k němu nepůjde. Pokuta 9000 korun podle matky postrádala zákonné opodstatnění.
Podle ústavních soudců je vyloučeno, aby některý z rodičů nutil dítě k plnění povinnosti všemi prostředky. Také je prý nutné zohledňovat názor dítěte, a to zvláště v případě, že lze vzhledem k věku předpokládat dostatečnou rozumovou vyspělost.
V projednávané kauze prý měla justice k dispozici dost indicií, podle kterých se syn rozhodl samostatně. Přesto Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl o pokutě, kterou posléze potvrdil také Městský soud v Praze.
"Soudy vždy musejí přihlédnout k tomu, jaká byla vůle dítěte, pokud bylo dítě již ve věku, kdy může tuto vůli relevantním způsobem vyjádřit," zdůraznila soudkyně zpravodajka Milada Tomková. Obvodní soud musí nyní rozhodnout znovu v intencích nálezu Ústavního soudu, případně může doplnit dokazování.
Ústavní soudci v minulosti opakovaně rozhodli, že střídavá péče o dítě připadá v úvahu tehdy, pokud oba rodiče projevují o svěření upřímný a skutečný zájem a oba naplňují objektivní kritéria zhruba ve stejné míře. Soudy musí zvažovat zejména existenci pokrevního pouta, míru zachování identity dítěte a rodinných vazeb v případě svěření do péče jednoho rodiče, stejně jako schopnost zajistit vývoj a potřeby dítěte. Dalším kritériem je přání dítěte.
Překážkou střídavé péče může být například specifický zdravotní či psychický stav dítěte nebo velká vzdálenost bydlišť rodičů. Ve výjimečných případech pak může být důvodem k vyloučení střídavé péče i nevhodná či nulová komunikace mezi rodiči. Nejprve však musí soudy zjišťovat příčinu špatné komunikace a pokusit se o nápravu či zlepšení prostřednictvím vhodných opatření. Lze uvažovat například o mediaci nebo nařízení písemné komunikace.
