Ministr vnitra v demisi
Metnar: Mrzí mě připomínání mé epizody s Pohotovostním plukem

Komunistický poslanec Zdeněk Ondráček byl v pátek zvolen do vedení sněmovní komise pro kontrolu GIBS. Proti tomuto kroku včera tisícovky lidí na náměstích v několika městech protestovaly. Ondráček přitom není sám, kdo má ze současné sněmovny minulost spjatou s komunistickým režimem před rokem 1989. Jak už TÝDEN koncem minulého roku upozornil, ministr vnitra v demisi Lubomír Metnar působil také v jedné z represivních složek komunistického režimu.

Metnar působil v pohotovostním pluku od 1. března 1988 do 23. února 1989. Vzpomínky na tuhle životní etapu už ale má zamlžené. "Jestli se ta škola jmenovala Pohotovostní pluk, si s odstupem času přesně nepamatuji. Já jsem tam byl v roce 1988, potom jsem byl na praxi v Ostravě. Počátkem roku 1989 jsem se pak vrátil na severní Moravu," prozradil TÝDNU koncem minulého roku.

Později pro Deník  - jak nyní server Echo 24 znovu upozornil - přiznal, že v pluku opravdu působil. "Mrzí mě, když se teď připomíná epizoda s mým zařazením do Pohotovostního pluku VB. Těch pár měsíců v roce 1988, které jsem absolvovat musel, snad vyvážila moje 24letá práce u policie, kdy jsem se vlastně chodil domů jen převléknout. Nemám rád hony na čarodějnice," řekl.

Naproti tomu "mlátička" Ondráček ale trvá podle svých vyjádření na svém a ničeho ze své pracovní minulosti nelituje. "V profesním životě bych žádné věci neměnil. Já se domnívám že jsem nikdy neporušil zákony této země," řekl po svém těsném zvolení do funkce na třetí pokus.

Po revoluci by to bylo nepřijatelné

Krátce po revoluci přitom bylo v politice prakticky nemožné, aby byli bývalí členové spojení s padlým režimem uvedeni do nějaké vysoké funkce. Nejznámější jsou případy Pavla Přibyla a Jana Slezáka, kteří rovněž patřili do jedné z rot pohotovostního pluku. Oba na základě masivních protestů nakonec svou funkci složili, připomíná Echo 24.

Přibyl byl jmenován do funkce ředitele kanceláře tehdejšího ministra vnitra Stanislava Grosse. Když se ale Gross později stal premiérem, musel Přibyl na nátlak veřejnosti odstoupit. Slezák se zase ujal pozice pražského radního za ČSSD, ale i on nakonec odstoupil.