Lustrační lhář
Milicionář byl ředitelem neoprávněně, náhradu mzdy nezíská

Muž propuštěný ze zaměstnání kvůli tomu, že tajil členství v Lidových milicích, neuspěl v soudním sporu o náhradu mzdy. Už dříve soudy sice konstatovaly, že místo okamžité výpovědi měl zaměstnavatel s pracovníkem normálně rozvázat poměr, avšak na peníze muž nárok nemá. Vzhledem k tomu, že práci získal na základě nečestného jednání, bylo by proplacení náhrady v rozporu s dobrými mravy. Verdikt počátkem ledna definitivně potvrdil Nejvyšší soud (NS).

Muž pracoval v letech 2003 až 2006 na České správě sociálního zabezpečení jako ředitel odboru hospodářské správy s průměrným výdělkem více než 50 tisíc korun měsíčně. Kdyby však v čestném prohlášení pravdivě uvedl, že byl před rokem 1989 příslušníkem Lidových milicí, přezdívaných ozbrojená pěst dělnické třídy, práci by kvůli lustračnímu zákonu nemohl získat.

Nakonec dostal okamžitou výpověď, avšak soudy ji zpětně označily za neplatnou. Zaměstnavatel měl přikročit ke standardnímu rozvázání pracovního poměru s výpovědní lhůtou. Následovala žaloba o náhradu mzdy. Obvodní soud pro Prahu 5 muži přiznal 259 295 korun plus úroky z prodlení. Městský soud v Praze ale v roce 2011 rozsudek zrušil a jakýkoliv nárok zamítl.

Muž podle odvolacího soudu vykonával svou funkci na základě svého nečestného jednání, které "zcela jistě odporovalo zásadám obecné slušnosti, poctivosti a vzájemné důvěry", proto by se přiznání náhrady protivilo dobrým mravům. Městský soud připomněl, že odepřít výkon práva pro rozpor s dobrými mravy lze jen ve výjimečných případech. "Nicméně o takový případ se v posuzované věci jedná," stálo v rozsudku.

Mužovo dovolání nyní zamítl NS. Verdikt je podle něj v principu správný, byť NS akcentoval trochu jiné důvody. Uvedl totiž, že muž vlastně nikdy nesplňoval předpoklady stanovené zákonem pro výkon své funkce. Proto mu ani po neplatném rozvázání pracovního poměru nemohl vzniknout nárok na náhradu mzdy.

Lidové milice byly ozbrojené oddíly složené z dělníků a skalních přívrženců komunistické strany, které vznikly bez zákonné opory v únoru 1948. Po celé období totality představovaly jednu z opor režimu a podléhaly stranickému velení. Podílely se na potlačování demonstrací v srpnu 1969. Vedení strany je mobilizovalo také v roce 1989. Na konci téhož roku byly odzbrojeny a rozpuštěny.