Václav Klaus se moc a moc hněvá. Prý byl zneuctěn institut prezidentských milostí. Zneuctění se měl dopustit "zločinný časopis Respekt". Oč jde, víme. Respekt věrohodně popsal, proč Hrad, přesně řečeno poradce hlavy státu, podezírá, že možná vzali peníze za zařízení milosti pro zkorumpovanou policistku Radku Kadlecovou. Vycházejí z vážných indicií.
Není samozřejmě DOKÁZÁNO, že tato milost byla koupena, to je věc policie, soudu. Ale každý, kdo text četl, jistě cítil, že věci přesvědčivě zapadají do sebe. Ano, ta žena mohla fabulovat, mohla si vymýšlet, ale proč? A ono je opravdu skoro neuvěřitelné, že v Česku, které má s korupcí obří potíže, které uplácení dlouhodobě sužuje, je taková dáma omilostněna. A pak chodí a ještě se tím chlubí a zesměšňuje lidi, kteří jí pomohli.
Z textu časopisu nevyplývá, že byl uplacen Klaus. Soudný občan tuší, že je to nesmysl. A zároveň tuší, že v okolí prezidenta to vyloučeno být nemusí.
Reakce Klause byla mimořádně ostrá. Citujme: "Já vetuji, vetuji zcela jednoznačně, že by něco takového se mohlo stát, že by to bylo možné. Ta technika, jak ty milosti udělujeme, vůbec něco takového neumožňuje." - Prezident je věrohodně rozhořčen, a přece jeho vyjádření překvapuje. Mluví v množném čísle ("jak ty milosti udělujeme"), přitom o milosti ve finále rozhoduje sám. Navíc se vůbec neobtěžuje samou materií obvinění, jen je "vetuje". Což je poněkud málo.
Místo aby vysvětlil, proč dal milost zkorumpované policajtce, napadá médium: "Já jsem neuvěřitelně rozhořčen na skutečně zločinný časopis Respekt, on je zločinný dávno a známým způsobem, mě to nepřekvapuje." - Tak to je drsný atak, opravdu neprezidentský, ze řetězu utržený. Plný zloby na kritické, neochočené médium. Prezident ještě dodal, že v Respektu má "dlouhé prsty pan Schwarzenberg", takže věc totálně zpolitizoval. Což zase působí nevěrohodně. Zdá se, že nejvyššímu ústavnímu činiteli v zemi pěkně ujely nervy.
Kupodivu ale časopis žalovat nebude. Prý by to Respektu udělalo reklamu. Zato Klaus pravil: "Znehodnotit, zneuctít institut prezidentských milostí způsobem, jak oni si to dovolují, je pro mě zničující." Tím nás posouvá k milostem samým. Je známo, že v případech, kdy zjevně česká justice ujela (podivně odsouzený Ukrajinec Petro Terpay, v jehož prospěch svědčilo deset dělníků, ale marně), milost neudělil. A naopak je několik milostí dost podivných, jako je třeba ta, již dostala úplatná karlovarská policistka Radka Kadlecová.
Milostem by prospělo, kdyby o nich nerozhodovala jen jedna jediná osoba, ale kdyby podléhaly souhlasu dalšímu, třeba vládnímu. Tomu se zuřivě brání ODS. V demokracii však není rozhodování nesborové, jediné osoby, normální, zdravé, věrohodné. Ať už rozhoduje Klaus nebo Havel. Je to panovnický, královský relikt. Proto jsou návrhy na kontrasignaci milostí naprosto regulérní a žádoucí. Stejně jako pečlivé vyšetření onoho podezřelého odpuštění trestu.