Ministerstvo kultury v tuto chvíli neplánuje, že by prověřovalo další kroky svého bývalého prvního náměstka Františka Formánka. A to i přesto, že jeho angažmá v rozhodnutí o zrušení památkové ochrany přerovského spolkového domu dnes označuje za nesprávné. Během Formánkova loňského působení přišly o památkovou ochranu dva objekty, v případě přerovského nyní ministerstvo znovu zahajuje řízení, ve kterém by mohl být za památku znovu prohlášen. Dům však zatím začal o víkendu jeho vlastník, který pravděpodobně stál o zrušení památkové ochrany objektu, rozebírat.
"Zatím není žádný podnět k tomu, aby ministerstvo něco takového dělalo," řekl k případnému prověřování dalších Formánkových rozhodnutí ředitel sekretariátu ministra kultury Martin Kupka. Vyjádření Formánka se nepodařilo získat.
Formánkovo jméno je známé hlavně jako důvod rezignace ministryně Heleny Třeštíkové - nechtěla jej zpět do úřadu angažovat jen na základě politických dohod. O Formánkovi se také spekuluje jako o člověku, který prostřednictvím dvou sociálně demokratických poslanců zajistil vládě Mirka Topolánka důvěru sněmovny. Jeden z nich, Miloslav Melčák, byl podle informací ČTK tím, kdo bývalému ministrovi kultury Vítězslavu Jandákovi Formánka do ministerského úřadu doporučil. Architekt Formánek do té doby působil jako politický analytik, v 90. letech založil a vedl politologické periodikum Parlamentní zpravodaj.
K vyškrtnutí nějakého objektu ze seznamu památek nedochází zdaleka tak často jako k zápisu nové památky, nejde však o výjimečným aktem. Počátkem 90. let přišlo o památkovou ochranu mnoho objektů, které byly ideologicky spjaté s komunistickým režimem; vyškrtávají se památky, jež navzdory svému zápisu v seznamu prostě již fyzicky neexistují.
"Podnět na zrušení památkové ochrany přerovského spolkového domu jsme dostali již jednou, v roce 1996. Tehdy se argumentovalo tím, že jde o památku dělnického hnutí, a proto je třeba tuto ochranu zrušit. Ministerstvo ale uvádělo, že je to také zajímavá architektura důležitá pro region. Po deseti letech přišel podnět znovu a památková ochrana byla zrušena," řekl vrchní ředitel sekce kulturního dědictví ministerstva kultury Zdeněk Novák.
Podle Nováka, který na ministerstvu v sekci památkové péče působí přes deset let, je případů, kdy byla zrušena památková ochrana z jiných důvodů než zmíněných, velmi málo.
Rozhodnutí o zrušení památkové ochrany v případě přerovského domu je staré půl roku. Ministerstvo v minulých dnech zaslalo přerovské radnici faxem své rozhodnutí o novém řízení o prohlášení objektu památkou. Majitel objektu, brněnská firma Reinvest Corporation, však vyrozumění dosud nepřevzala a v noci z pátku na sobotu začala objekt rozebírat.
Podnět na prohlášení nemovitosti za kulturní památku může podat kdokoli. Nejprve je postoupen příslušnému územnímu pracovišti Národního památkového ústavu (NPÚ), které jako první posuzuje památkovou hodnotu objektu a většinou věc postoupí ministerstvu kultury. Tam agenda spadá do odboru památkové péče, který zahájí řízení o prohlášení věci za kulturní památku. Podíl návrhů přijatých ministerstvem od NPÚ je asi 95 procent - z toho plyne i poměrně vysoká "úspěšnost" prohlášení památek, jsou to asi dvě třetiny návrhů.
Účastníky řízení jsou vlastník objektu, obecní úřad s rozšířenou působností a krajský úřad. Důvody pro prohlášení věci za památku posuzuje komise a konečné stanovisko je na odboru památkové péče. V první instanci tedy rozhoduje ministerstvo. Pokud se účastník řízení odvolá, rozhoduje ministr, protože jeho úřad již nad sebou nemá žádný vyšší orgán státní správy. Ministr může ve svém rozkladu rozhodnutí odboru zrušit, či potvrdit. Takový případ je třeba posuzování návrhů na stavbu výškových budov v Praze či problém oprav mostu v Českém Krumlově.
Aby nerozhodoval ministr sám, má k dispozici doporučení rozkladové komise. Zatímco odvolání má odkladný účinek a po jeho dobu není možné s památkou nikterak nakládat, rozklad vypracovaný ministrem již odkladný účinek nemá. Pokud se ani toto rozhodnutí nelíbí některému z účastníků řízení, může použít mimořádný opravný prostředek, tedy podat žalobu ke správnímu soudu, kde se dá žalovat rozhodnutí stejným způsobem, jako se to prvoinstanční napadlo odvoláním.
V České republice je přibližně 40 tisíc nemovitých a 50 tisíc movitých kulturních památek. Počet těch, které každoročně na seznam přibývají, i těch vyškrtnutých se příliš nemění. V roce 2005 podle výroční zprávy NPÚ ministerstvo prohlásilo 197 nemovitých a 150 movitých památek, ochranu zrušilo u 22 nemovitostí a dvou movitých památek. O rok dříve přibylo 297 nemovitostí a 265 movitých památek, statistika za předchozích několik let je přibližně stejná. Počátkem 90. let se prohlašovalo památek více, důvodem byla i snaha dohnat nedostatky způsobené předchozím režimem; naopak četné památky dělnického hnutí o ochranu přišly. V roce 1993 třeba ministerstvo posuzovalo kolem 600 návrhů, prohlášeno bylo tehdy kolem 500 nových památek, řekl Jiří Vajčner z památkového odboru ministerstva.
Foto: Lucie Pařízková
