Ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) se v Praze setkal s tibetským duchovním vůdcem, 14. dalajlamou. Setkání v sídle ministerstva kultury na Maltézském náměstí se zúčastnili také další zástupci lidovců. Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) již dříve označil schůzku za soukromou iniciativu členů svého kabinetu. Hermanův stranický kolega, vicepremiér Pavel Bělobrádek, se ranní schůzky navzdory pondělnímu vyjádření nezúčastnil.
Prezident Miloš Zeman se na rozdíl od slovenského prezidenta Andreje Kisky s dalajlamou neplánoval setkat. "Ministr kultury D. Herman a spol. dali přednost mediální slávě před zájmy České republiky a jejích občanů," napsal na Twitteru Zemanův mluvčí Jiří Ovčáček. Kiska, který je stejně jako dalajlama hostem konference Forum 2000, přijal duchovního představitele Tibetu o víkendu v Bratislavě. Čína se proti tomu ohradila.
Ministerstvo zahraničí v pondělí sdělilo, že se k soukromému programu členů vlády nevyjadřuje. Herman uvedl, že dalajlamu přijal jako představitele významného světového duchovního směru, což mu náleží, neboť do jeho resortu spadá agenda církví, a tedy i duchovních věcí.
V Kulečníkovém sále Nostického paláce zasedli také místopředseda lidovců a místopředseda Sněmovny Jan Bartošek, místopředsedkyně Senátu Miluše Horská (KDU-ČSL), předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová, bývalá europoslankyně Zuzana Roithová a senátor Petr Šilar (oba KDU-ČSL).
Cestou do sálu prošli Herman s dalajlamou obrazárnou paláce a zastavili se v kapli Nanebevzetí Panny Marie, kde se společně pomodlili.
"V dnešním světě nacházíme spoustu násilí. Úkolem všech náboženských systémů by mělo být toto násilí snižovat. Důležité je začít zevnitř, najít nejprve vnitřní klid. Žádná válka nemůže vzejít ze soucítění. Soucit je nejúčinnější protijed na emoce, jako je zloba či strach, z nichž násilí pochází," uvedl dalajlama. Bohužel příslušníci některých náboženství svou víru nepraktikují upřímně, ale jen o ní hovoří, doplnil poté.
Takoví lidé jsou ale prý i v Tibetu - když se jim daří dobře, tváří se velmi duchovně, ale jakmile se setkají s nějakým problémem, víra se ztrácí, uvedl se svým typickým, lehce potměšilým smíchem. "Říkají mi smějící se dalajlama. To ale není diplomatický úsměv, já to myslím upřímně, diplomatický úsměv vypadá jinak," řekl dalajlama.
Jeho popularita rostla od 80. let, kdy žil již dvě desítky let v exilu po čínské anexi Tibetu. S rostoucí ekonomickou silou Číny však mnozí státníci kvůli obchodu s touto komunistickou zemí setkání s ním zvažují.
Debata se po probírání spirituálních témat stočila k jeho vyznávání marxismu. Dalajlama opakovaně tvrdí, že marxistickou teorii vnímá jako soucitnou, neboť uvažuje o rovnosti všech lidí. Odmítavě se ale staví k tomu, jak se tento původně ekonomický směr vyvinul po bolševické revoluci v Rusku.
V kapitalistických zemích podle něj narůstají rozdíly mezi bohatými a chudými a samu Čínu dnes na dotaz z pléna označil za kapitalistickou. S dalajlamovou obhajobou marxismu nesouhlasila zejména Zuzana Roithová a připomínala historickou zkušenost Evropy - v praxi podle ní teorie naprosto selhala.
