Místo stomatologů zubaři: dobrá zpráva pro pacienty?

I když se může zdát, že stomatolog a zubní lékař je totéž, zdání klame. Praktický zubní lékař totiž studuje člověka jen od ramen nahoru a oproti stomatologovi mu chybí mnohé vědomosti z anatomie či fyziologie lidského těla. To, že se u nás už stomatologie neučí, má na svědomí Evropská unie. Odborníci se rozcházejí v tom, jestli to byla změna k lepšímu.

K TÉMATU: Tuzemští zubaři mají plné čekárny. A bude hůř

"Není problém naučit se manuální dovednosti, problém je zvládnout diagnostiku. Jsem přesvědčen, že právě to se lidé při studiu praktického zubního lékařství nenaučí," říká Jiří Mazánek, přednosta stomatologické kliniky 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice. "Pan profesor je ze staré školy. My sami jsme změny studia pomáhali prosadit," oponuje mu Jiří Pekárek, prezident České stomatologické komory (ČSK).

Všeobecné vzdělání zubařů je tradice

Člověk, kterého za první republiky rozbolely zuby, se ve většině případů nedočkal ošetření u lékaře. Zubařů totiž bylo málo, a tak většinu zákroků na chrupu prováděli dentisté. To byli lidé s obdobnou kvalifikací, jakou dnes mají zubní technici: po získání základního vzdělání se dva roky učili techniku a poté absolvovali dentistické zkoušky.

Změnilo se to až po válce. "Tehdy byla velká poptávka po zubních lékařích, proto je dnes tolik stomatologů těsně před důchodem," vysvětluje profesor Mazánek. Tehdy také vznikla silná tendence, aby byla stomatologie plnohodnotnou součástí medicínského vzdělání.

V devadesátých letech se situace ustálila tak, že se po čtyři roky vzdělávali všeobecní lékaři a stomatologové společně, a až v posledních dvou letech byly jejich studijní programy odlišné. "Po roce 2004 bylo na doporučení expertů EU přijato takzvané národní curriculum. Místo stomatologie se tak učí 'praktické zubní lékařství'," neskrývá kritiku Mazánek, kterému se nelíbí ani nový, uměle vytvořený titul MDDr., který budou zubní lékaři dostávat.

Vzdělávání zubních lékařů
stomatologie (do r.2004)	5400 hodin za 6 let	30 % praxe + 70 % teorie
praktické zubní lékařství (od r.2004)	4500 hodin za 5 let	50 % teorie + 50 % praxe

Původní systém měl i výhodu snazší rekvalifikace. Po absolvování dvou- až tříletého studia se totiž doktor všeobecného lékařství mohl stát i doktorem stomatologie a naopak, zatímco praktického zubaře na lékaře všeobecné medicíny "doškolit" nelze. "Celá tato změna vznikla pod tlakem anglofonních zemí, kde existují takzvané Dental Schools," vysvětluje profesor Mazánek.

Podrobnější vzdělání budou potřebovat jen někteří

Změny naopak uvítala stomatologická komora. "Dřív lékaři znali cévy na noze, ale neuměli dostatečně ošetřovat chrup. Navíc nepoužívané školní vědomosti stejně zapomněli," upozorňuje její prezident Jiří Pekárek.

I on připouští, že se při ošetřování ústní dutiny využijí vědomosti týkající se onkologie nebo celkového zdraví organismu – ovšem jen v některých případech. "Obvykle mají lidé zubní kazy, starší populace pak mívá technické problémy a potřebuje kvalitní zubní náhradu," popisuje Pekárek, co by měla umět většina zubařů.

Komplikovanější formy onemocnění by se měly řešit na specializovaném chirurgickém pracovišti, které by mělo být nejméně jedno v každém okrese, nebo na pracovišti školeném pro ošetření rizikových nebo handicapovaných pacientů. "Od roku 1998 nabízíme svým členům dvouleté specializační vzdělávání v oborech chirurgie, dětské stomatologie a parodontologie," vysvětluje prezident Pekárek, kdo by mohl tvořit páteř nového systému.

Vzdělávání lékařů po promoci ale probíhá na zubních klinikách nemocnic, a to je další kámen úrazu. Kliniky a jejich lékaři jsou totiž přetížení. Slouží výuce studentů stomatologie i postgraduálně se vzdělávajícím zubařům, a to nejen ve dvouletých kurzech ČSK, ale i v pěti- až šestiletých oborech ortodoncie a ústní, čelistní a obličejové chirurgie. "Je velmi těžké získat kvalitní lékaře pro univerzitní kariéru, ve vlastní praxi totiž mají slušné sociální postavení s mnohem menším počtem pacientů. Vědeckou a pedagogickou činnost fakult bude potřeba výrazně ekonomicky podpořit," varuje profesor Mazánek.

Prezident Pekárek ale oponuje poukazem na to, že i ČSK se snaží, aby kliniky dostaly víc peněz za prováděné náročné výkony – výměnou za to, že si část ošetření u "obvodních" zubařů lidé zaplatí hotově. "Plomba nebo vyčištění kořenového kanálku, to nejsou žádné velké peníze," navrhuje. A dodává: "Na přetlak pacientů si stěžují jen některé kliniky, například ta v Olomouci je naopak nevytížená."

Vrátí se stará pravidla?

Je nepochybné, že se stávající systém vzdělávání zubařů bude v budoucnu proměňovat. "To, jak by mělo vzdělávání zubařů vypadat, se řeší v celoevropské organizaci ADEE (Association for Dental Education in Europe) a na to, jak se průběžně mění její doporučení, reagujeme i my v Česku," popisuje modernizační snahy ČSK Jiří Pekárek.

Podle profesora Mazánka by ale změny měly jít mnohem dál. "Na současný systém jsou rozporuplné názory i v jiných zemích. Vůbec bych nevyloučil, že může dojít ke změně pojetí stomatologie," neztrácí naději a upozorňuje, že se klade stále větší důraz na to, aby byl pacient vnímán komplexně. "Obávám se, aby se zubní lékařství výrazně neseparovalo od medicíny. Každý lékař by měl rozumět organismu jako celku," vysvětluje.

"Já bych si představoval, aby všichni studenti medicíny měli dva roky společného biomedicínského základu, tedy fyziky, chemie a biologie, a poté se studium diferencovalo podle zaměření na teoretické disciplíny, vědu a výzkum, a operativní či neoperativní obory," nastiňuje svoji vizi. "Medicína je totiž podle mého názoru jen jedna," uzavírá profesor Mazánek.

Foto: Lucie Pařízková, Jan Schejbal