Jak se pozná arktická zima v Praze? Zamrzne Vltava i s Čertovkou a stovkám domorodců omrznou uši. Tak to alespoň vypadalo v Praze v únoru 1929, v čase nejtužší a dosud nepřekonané zimy.
Že do Prahy na počátku února 1929 vtrhla arktická zima s třicetistupňovými mrazy, to Pražané překvapivě zjišťovali "dotykovou zkouškou v terénu" čili podle počtu zmrzlých uší. "Pětadvacet případů zmrzlých uší na klinice profesora Kreibicha za jeden den překvapí. Omrznutí se udá při procházce za necelých 15 minut," oznámila pražská Národní politika ve středu 6. února 1929.
Právě vrcholila nejtužší zima dvacátého století, která zatím v jedenadvacátém století nedostala konkurenci a letos už přemožena rozhodně nebude. Teoreticky ale může padnout stále nepřekonaný "národní mrazový rekord" naměřený v jihočeských Litvínovicích 11. února 1929: teploměr tam klesl na minus 42,2 stupně Celsia.
Hladoví vlci útočí na vesnice
Po poměrně teplém prosinci 1928 přišel v lednu tuhý mráz, který vládl republice v podobě sibiřské zimy nepřetržitě do března roku 1929. Za více než dva měsíce silných mrazů nevystoupil teploměr ani jedenkrát nad bod mrazu.
Hlavně v únoru padaly mrazové rekordy den co den. Tak třeba v neděli 3. února byla ve Státním meteorologickém ústavu v pražském Klementinu naměřena teplota minus 26,7 stupně Celsia a byl tak pokořen 153 let starý rekord z roku 1776.
To už byl zamrzlý celý československý úsek Dunaje a velitel ženijního vojska generál Berger se chystal k trhání ledu. "Bude to dobré cvičení pro naše vojenské oddíly v Bratislavě," popřál na Slovensko výše citovaný deník. Ještě větší obavy způsoboval mráz na Podkarpatské Rusi, tedy v nejvýchodnější části Československa. "V berehovském okrese v okolí vesnice Boržavy objevily se celé smečky vlků. V noci se přibližují, hnány hladem, až k samé vesnici."
Historie národního rekordu
Rekord byl změřen 11. února ve Stecherově mlýně v Litvínovicích u Českých Budějovic. Mlýn stojí podnes a jeho majitel Michal Stecher uchovává i několik památek na tehdejší měření. Třeba vzácný snímek dřevěné meteorologické budky s teploměrem, v níž padl dosud platný "národní mrazový rekord".
Pojednání o rekordu vyšlo v místním listu Budweisser Zeitung 13. března 1929 a jeho autorem byl profesor Jaroslav Maňák. Tedy muž, který teplotní rekord minus 42,2 stupně na stanici Státního ústavu meteorologického v jihočeských Litvínovicích zaznamenal. Vše potvrdila komise svolaná do Litvínovic, kterou vedl význačný pražský meteorolog Václav Hlaváč. Hned na to pak mohl Karel Scheinpflug sepsat pro Lidové noviny fejeton Bílá tyranie: "Jediný úspěch přinesly ty mrazy přece republice. České Budějovice dosáhly evropského rekordu na teploměru. Místo k točnám může Nobile zamířit na příští výpravu do tohoto města, kde nalezne stejnou zimu a méně ledních medvědů."
Zmrzlého nemohli od stolu odtrhnouti
Nebyla to však taková pustá legrace jako v Scheinpflugově fejetonu. Čtyřicetistupňový mráz zabil mnoho lidí. "Českobudějovický občan zmrzl u stolu. V obci Stropnice u Římova zmrzl místní občan Tomáš Kubala. Nalezen byl u stolu úplně zkřehlý a sousedé nemohli ho od stolu ani odtrhnouti. Smrt zastihla ho asi v době, kdy na Budějovicku poklesla rtuť v teploměru pod - 40 stupňů Celsia," popsala Národní politika jednu z mnoha tragédií oněch sibiřských dnů.
"Když je jeden den 25 stupňů zimy a příští jenom 24 stupňů, namlouváme si slibně: Obleva," žertoval v novinovém slupku jistý redaktor Břetislav Jedlička Brodský. "Na nádražích čeká se večer na odpolední rychlík a ráno na večerní z předešlého dne," dodal.
V úterý 12. února 1929 dokonce v Praze zamrzla i Čertovka. "Protože zde je neobyčejně 
prudký tok, Čertovka nikdy nezamrzá. Až nyní při 30 stupních mrazu. Příčinu zkoumala zvláštní komise mostního odboru, která zjistila, že při ústí Čertovky do Vltavy došlo k zamrznutí až na dno."
V led se měnily i mnohem větší toky a dokonce i jižní moře. Zamrzl černomořský přístav ve Varně a řeka Sáva u slovinského Záhřebu, což se nestalo od roku 1880. "Nová vlna mrazu způsobila pokles teploty i v Bělehradě na 26 st. mrazu. Školy byly na osm dní zavřeny," uvedla Národní politika.
Zápas s přírodními běsy
Lid kosila chřipka. "Úmrtnost následkem chřipky stoupla tak, že např. v pondělí konalo se v Plzni 20 pohřbů, což je zjev nebývalý." Ve všech větších městech byly kvůli zamrzlému potrubí velké problémy s dodávkami pitné vody a stav zvěře prý v posledních dnech poklesl o 75 procent. "Velmi trpí zaměstnanci elektrických podniků," soucítil tisk s řidiči tramvají. Na konečných stanicích se proto fasoval horký čaj a speciální mast proti omrzlinám.
Ve čtvrtek 14. února 1929 jen na Moravě nevyjelo 110 osobních vlaků! Denně se umíralo nejen na mráz, nýbrž i "na teplo". Přesněji na nedokonalé spalování tuhých paliv. Ve čtvrtek 14. února takto zbytečně zemřel pětadvacetiletý kočí Josef Mende, zaměstnaný u 
českolipského řezníka Hellera. "Odešel do stáje svého zaměstnavatele, aby tam rozhřál zamrzlý vodovod, vedle něhož postavil kamínka s rozpáleným dřevěným uhlím. Když se ve stáji oteplilo, přišla na kočího mdloba, z níž se již neprobral. Kamarád nalezl jej mrtvého, otráveného plyny. S kočím zahynul ve stáji i kůň."
Pětačtyřicetidenní tuhé mrazy přiměly v půlce února právě jmenovanou novou československou vládu zahrnout boj s přírodními živly dokonce do vládního prohlášení. "Jednoty spolupráce všech potřebujeme už v této hodině. Podstupujíce těžký zápas s přírodními běsy, musíme učiniti rukou společnou a nerozdílnou všechna nejmožnější opatření, abychom zvítězili proti zlobohu bílé smrti," přidal na okraj programového prohlášení předseda vlády František Udržal. Psal se 15. únor 1929.
Kavárenský teploměr
A mrzlo dále. V neděli 24. února se z hostince v Rošilci na Třeboňsku vydal domů železniční zřízenec Jan Vácha. Ačkoliv to měl jen několik set metrů, zabloudil a umrzl. Bylo minus patnáct. "Nalezen byl teprve po čtyřech dnech železničními pensisty. Zůstávají po něm vdova a dvě dítky."
Ještě v pátek 1. března 1929 zmrzli dva nešťastníci. Josef Charvát z Obory se vydal na nákup do Mirotic a cestou nazpět ho zastihla "bílá smrt". Ve stejný den zmrzl cestou z výročního trhu v Sušici hajný František Šimek.
Už citovaný fejetonista Národní politiky Břetislav Jedlička Brodský v té době prorokoval, že se zima své vlády hned tak nevzdá. Usuzoval tak ze zvláštního režimu, který stále vládl v pražských kavárnách. "Všechna nejlepší místa v kavárnách s výhledem do ulice, po kterých byl dřív největší sháňka, jsou opuštěna. Hosté tlačí se v koutě u kamen."
