Teď když máme, co jsme chtěli, do rachoty zvesela! Senát ve středu doplnil svůj hlas pro změnu ústavy, takže formálně od října, fakticky napřesrok na jaře začne pořádná mela. Jsme svědky největšího ústavního zločinu zřejmě od vzniku krajů.
Na schválení přímé volby prezidenta se čekalo tak dlouho, že se sluší Senát alespoň za něco pochválit, jakkoli se takový důvod hledá velmi těžko.
Je třeba obdivuhodné, že ČSSD pro změnu ústavy hlasovala málem jako jeden muž, ačkoli je pro ni v současném rozložení sil v obou parlamentních komorách krajně nevýhodná. Pochvalu si zaslouží i senátoři ODS: z 21 jich bylo pro přímou volbu jen 11, což znamená, že se jich deset dokázalo vzepřít nátlaku vedení své strany a uhájit si svou názorovou integritu. A koneckonců pozitivní je, že politická reprezentace jednou dokázala vyslyšet hlas lidu, který si volit prezidenta tak strašně přál - i když právě v tomto případě měla hlas nerozumu radši arogantně ignorovat.
Proč NE přímé volbě
Jinak totiž moc důvodů k radosti a chvále není. Vezměme ta negativa jen telegraficky:
-
* Změna ústavy vychýlí dělbu mezi pilíři moci v zemi, což přinese nové tenze a konflikty.
-
* Důležitá změna ústavy je izolovaná, není zasazena do širšího rámce revize české ústavy (reforma Senátu, posílení premiéra, změna volebního systému do Poslanecké sněmovny atd.).
-
* Faktické posílení prezidenta (posílení jeho legitimity) oslabí už tak slabé vlády, odvozené od sněmovny, stejně jako tragicky slabou pozici premiéra.
-
* Přímá volba zvyšuje prezidentovu legitimitu, ale ne jeho pravomoci.
-
* Ústavně neodpovědný prezident s převážně destruktivními pravomocemi musí vést pozitivní volební kampaň se sliby, které jen těžko může splnit.
-
* Přímá volba méně brání zvolení osobnosti typu hvězdy pop-music.
-
* Naopak je chimérou, že přímá volba potlačí vliv politických stran a povede ke zvolení nadstranického kandidáta.
-
* Senát tím, že nebude volitelem prezidenta, ztratí další podstatný kus své smysluplnosti.
-
* Přibudou další volby: jen v příštích dvou letech se bude volit do sedmi různých institucí.
-
* Prezidentské volby (jaro 2013) zcela zastíní letošní podzimní krajské a senátní volby, což je devalvuje.
-
* Další volby přijdou stát nejméně na půl miliardy a kampaně spolknou zhruba miliardu.
Šedá myš hradní
Ale máme, co jsme chtěli. A od politiků, kteří přímou volbu podporovali, slyšíme chvalozpěvy. "Lidé budou moci volit osobnosti, které by z nepřímé volby nikdy nevzešly," komentoval třeba schválení ústavní změny v Senátu její předkladatel, ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS).
Nedělejme účet předem a bez hostinského, když ještě ani není známo spektrum kandidátů. Ale už z principu se to zdá jako omyl, dvoukolový systém volby totiž zákonitě nahrává nikoli jasně profilovaným osobnostem, ale spíše lidem méně výrazným, konsenzuálněji založeným. A okruh lidí, kteří zatím k Pražskému hradu vzhlížejí, to docela potvrzuje.
Pomineme-li věčného prezidentského aspiranta Miloše Zemana nebo podivný mediální úkaz jménem Tomio Okamura, mají reálnější šanci na zisk klíče od hradní pracovny úřednický expremiér Jan Fischer, předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová, ekonom Jan Švejnar či místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. A vzpomenete si snad, jakou výraznou a třeba i kontroverzní myšlenku jste od nich za několik posledních let slyšeli?
Ale to už teď není důležité - máme, co jsme chtěli. Takže: vyhrňme si rukávy, když se kola zastaví, hej rup, hola hej, hej rup, hola hej - do práce se dej!
