Na vlastní kůži
Na koupaliště jako muslimky? Svině arabský. Já bych TO upálil!
12.07.2017 09:52 Původní zpráva
Akvapark v Čestlicích u Prahy čelí v posledních dnech na sociálních sítích obrovské kritice od lidí, kteří nesouhlasí se vstupem muslimek do bazénu v plavkách zahalujících celé tělo. Za vše může fotografie klientek akvaparku, které do bazénu dorazily v tradičních muslimských plavkách. Něco podobného si již dříve vyzkoušely reportérky časopisu INSTINKT a TV Barrandov. Na veřejných koupalištích čelily kvůli svému převleku obrovské vlně nenávisti.
Utéct před horkem k vodě je dobrý nápad - pokud ovšem nevyznáváte islám. Jak pochodí žena v šátku, chce-li se vykoupat v době, kdy se Češi děsí běženců?
Špíny smradlavý. Stačilo deset minut v jinak pohodové atmosféře u vody a jeden šátek na hlavě, aby ženské sebevědomí kleslo na nulu. Jindy se nám muži dvoří a občas se na ulici dokonce nějaký přitočí s nabídkou kvalitního posezení u kávy, teď si nás chlapíci měří s neskrývaným hnusem. Impozantní svalovci s vytetovanými tygry, draky či znakem FC Baník si o nás povídají polohlasně - aby si nezadali, ale abychom je určitě nepřeslechly. Rácháme se s kolegyní Klarisou na kraji jezera Konětopy. Po celodenní štrapáci po českých koupalištích v převleku za Češky, které konvertovaly k islámu, jsme si už na jedovatosti a "tajně" cvakající fotoaparáty v mobilech od spoluobčanů zvykly. Od mladíků, kteří opodál hrají volejbal, padají další urážky: "Svině arabský." - "Tak se TO dostalo i sem." - "Fuj, vždyť v tom ani nemůžou plavat, co sem lezou." A konečně zlatý hřeb: "Já bych TO upálil."
Přímo do obličeje nám neřekne nikdo nic. Snad i proto, že tu jezero nestřeží jen místní, sjela se sem směs rozpařených Pražáků a Středočechů. Nelibost Čechů k islámu je jinak největší z celé Evropské unie, což ukázala loňská data z evropské volební kalkulačky. Podle ní jen desetina lidí nepovažovala islám za hrozbu pro společnost. Proto si mnoho muslimek dobře rozmyslí, jestli bude nosit svůj hidžáb, nebo jestli ho kvůli nenávistným výlevům spoluobčanů radši odloží. Co ale dělat, pokud ho nosit chcete a toužíte s kamarádkou prostě strávit horký letní den u vody? Do karet vám nehraje nejen postava zahalená od hlavy k patě, ale ani rozbouřené reakce Čechů na situaci kolem běženců.
Muti-kulti brouzdaliště
Míříme na pražské koupaliště Petynka. Když na sebe s Klarisou na toaletě poprvé natáhneme náš "kostým", k smrti vylekáme paní, která zrovna vyjde z kabinky. "Ježíši Kriste!" vykřikne a ruka jí vystřelí k srdci.
Pražáci jsou jinak vcelku lhostejní. Kradmé pohledy docela chápu, lidé, kteří vám dají bez obalu "ťafku", jsou spíše výjimky. Paříme se na dece a míří k nám kočárek s rodinkou jako z čítanky. "Tady by to bylo suprový," měří si maminka vzdálenost od bazénu k trávníku. Pak se ale otočí, změří si nás a své nadšení přehodnotí. "No, vlastně ne," hlesne a vyrazí s manželem a batoletem rychle dál.
Listujeme časopisem a civí na nás postarší koupalištní soused. Kdybychom tady ležely nahé, nejspíš by si nás všímal mnohem méně. Aby měl dobrý výhled, vleže se zkroutí tak, že mu hlava několik minut trčí ve vzduchu.
Jdeme raději do dětského bazénku. Máčíme si nohy mezi radostně pištícími dětmi a shodneme se, že tady se cítíme dobře. Místní brouzdaliště je jaksi multi-kulti. Dovádějí tu - řečeno politicky korektně - malí Afroameričané, zahlédly jsme i jednoho Vietnamce.
Naši Pražané nám rozumějí. Jenže čím dále od Prahy, tím to má žena, která se provdá třeba za Afghánce nebo Íránce a chce své tělo ukazovat jen manželovi, těžší.
Počkám, až odtáhnou
Přijíždíme na plovárnu v Bělé pod Bezdězem. Jen čtyři kilometry od obce stojí uprchlický tábor, kde v současnosti čeká na svůj další osud více než tři sta běženců. Averze vůči nim je tady zřejmá okamžitě. "Teď nám volala hygiena, protože jsme měli stížnosti, že sem muslimové chodí v tom samém oblečení jako celý den, a pak v tom jdou do vody," říká nám rozpačitě muž v pokladně. Když mu vysvětlujeme, že to, co máme na sobě my, jsou plavky, pokrčí smířlivě rameny: "Tak dobře, ale nechoďte do brouzdaliště," říká nám, aniž to dále rozvádí.
Postáváme u okraje bazénu, za našimi zády se rozjede vzrušená diskuse. Mladá blondýna ve vyzývavém korzetu je slyšet nejvíce. "Ale já bych je neposlala do Německa! Já bych je neposílala nikam, já bych obnovila to... jak se tomu nadává... plyn," šklebí se na nás a leze po žebříku do vody. Když se rozhodneme jít kolem bazénu ke stánku s občerstvením, lepí se na nás oči snad veškerého místního osazenstva. Lidé se smějí, ukazují si, děti se zastavují v chůzi a otvírají pusu, důchodci reptají. "Prosím vás, nevíte, kolik je hodin," ptáme se sedmdesátníků chytajících na lavičce bronz. "Ne!" založí si muž ruce na prsou. "O co vám jde?" ptá se podrážděně paní s načesanou trvalou. No, o nic, chceme se vykoupat a chceme vědět, jaký je čas. "A jak my můžeme vědět, že jste si ty vaše černý hadry praly?" A jak my můžeme vědět, že si je prala ona? Na to žena odpověď nemá, zato nás srozumí s tím, že "tady otravujeme" a že "provokujeme." "Vidíme, že jste Češky, ale stejně..." Jako by byla naše národnost polehčující okolnost. Taková, která nás chrání před ještě ostřejšími slovy.
U převlékacích kabinek si další důchodkyně dává bojovně ruce v bok. "Jděte pryč! Já procestovala půlku světa, ale takovou neslušnost jsem neviděla - koupat se v hadrech. Co sem lezete?" Rozčilená na nejvyšší míru odchází. Její hudrování zarazí mladou dívku, která postává u vchodu a rozhodne se nás zastat poněkud svérázným způsobem: "Co řeší, svině stará?"
Vracíme se na deku a ještě chvíli nedobrovolně pózujeme fotoaparátům v mobilech. Možná se objevíme v nějakých diváckých zprávách založených na zachycení bizarních výjevů. Třeba hned za příspěvkem o psu, který dokáže surfovat...
Manželský pár ve středním věku relaxující na trávníku přímo před námi se svorně mračí. Nakonec se žena se zrzavým přelivem a povzdechem "Já si počkám, až odtáhnou" převalí na záda a zavře oči. Tak abychom šly.
Zasvěcení do tajů sexu
V českých končinách šátek tak úplně neplní svůj účel. Měl by sloužit k tomu, aby žena byla nenápadná a muži na ni nezírali. Jenže u nás je to přesně naopak. A jak před časem podotkla Karíma Sadioová pro časopis INSTINKT, zahalená postava působí na některé Čechy dokonce jako erotické lákadlo. "Nikdy jindy se mi nestalo, že by ke mně přikvačil muž středního věku a nabídl mi, že mě zasvětí do tajů sexu. Nikdy jindy mě cizí mladík nepřemlouval, že bych s ním mohla zajít do parčíku," vyprávěla tato Češka, která konvertovala k islámu už v šestnácti.
Jaké je vysvětlení pro takový mužský zájem? Možná i to, že spoře oděná ženská těla jsou na veřejnosti k vidění na každém kroku, porno s těly neoděnými vůbec se stává nudnou záležitostí a sex obecně - v médiích rozpitvaný na molekuly - přišel o veškeré tajemno. A třeba v reklamě propagují ženská ňadra a stehna výrobky, které s obnaženými údy nemají nic společného - od lepidla po vysokozdvižné vozíky.
Když Karíma po několika letech hidžáb odložila, styděla se, připadala si jako nahá. Jenže ji nikdo lačně neokukoval a nedělal návrhy. Je to vlastně zajímavé zjištění: zatímco náckové od pohledu si o nás jen špitají, senioři vám řeknou svůj názor pěkně od plic. Je pravda, že náš koupací oděv nejsou skutečné plavky z lycry, ale stejně se nemůžeme zbavit dojmu, že kus bavlny je jen zástupným důvodem pro jejich podrážděnost. Ale třeba se pleteme.
Můžete... nebo vlastně ne
Nechceme zbytečně provokovat, proto se u pokladny koupaliště v Jihlavě raději předem ptáme, jestli tak, jak jsme, můžeme do bazénu. "Můžete," odpoví po pár vteřinách přemýšlení slečna za přepážkou. Vedle nás se ale ozve obrovský svalovec. "To si děláte srandu, ne? Necháte je koupat v tomhle? To by mi teda dost vadilo." Slečna je naráz v rozpacích a volá o radu vedoucí. Ta po pár minutách a nejspíše pár telefonátech vychází z kanceláře. "Je mi líto, ale podle řádu do vody můžete jen v normálních plavkách - dvojdílných nebo jednodílných." Na argument, že na sobě plavky máme, neslyší. A je to asi v pořádku. Pravidla by měla platit pro všechny. Jeden poznatek je bezesporu příjemný. Veškerý personál včetně obsluhy občerstvení k nám byl všude přátelský.
Naší poslední zastávkou je koupaliště v Přibyslavi na Vysočině. Nepočítám-li obligátní všetečné pohledy, je tu příjemně. Když vyrazíme k bazénu s plánem smočit v něm alespoň nohy, žene se za námi plavčík. Čekám, že se bude ptát na naše oblečení, ale ne. Žádá nás, abychom si sundaly boty a necouraly se kolem vody s kelímkem limonády v ruce. Není problém. A můžeme se vykoupat? V oblečení ne. "Můžete ale do brouzdaliště." Brouzdaliště je ve skutečnosti mělká nádržka se špinavou vodou. Slouží k omytí nohou před vstupem do bazénu.
Radši se utíkáme převléknout do bikin. Kromě příjemně chladné vody nás v bazénu blaží i to, že jsme pro okolní hlavy nad hladinou úplně nezajímavé.
Autorka: Linda Kholová (INSTINKT)
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.