Případ Evy Michalákové, které sociální služba v Norsku odebrala syny Denise a Davida, není jediným svého druhu. Český europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) narazil na případy dalších tří českých matek, kterým norské instituce proti jejich vůli odebraly potomky.
Rodiny si nepřejí své situace medializovat, domnívají se totiž, že by to jejich případu mohlo uškodit. Zdechovský má podle svých slov detailní informace o dvou těchto rodinách, v případě třetí se snaží navázat kontakt.
Celkem se jedná o sedm odebraných dětí ve věku od tří do osmnácti let. "Ty děti byly odebrány zase na základě křivých obvinění za násilí, nebo že rodiče se o ně hezky nestarají," říká Zdechovský.
Roli může v takových případech sehrát i rozdílné nahlížení jednotlivých kultur na to, co je a není přijatelné ve výchově dětí. "Třeba na dětském hřišti, když mi syn lezl na prolézačku nahoru, kam by neměl lézt, prostě mu nedám na zadeček a nevezmu ho dolů. Prostě mu vysvětlím, že tam lézt nesmí, protože ostatní rodiče by to viděli a reagovali by," řekla televizi Barrandov kamarádka Michalákové, v Norsku žijící Češka Denisa. "To prostě se tady nedělá. A malé děti to vědí."
V Norsku funguje úřad zvaný Barnevernet, který dohlíží na to, aby děti nebyly oběťmi domácího násilí či sexuálního zneužívání, ale také aby netrpěly fyzickým či psychickým přetěžováním. Norové mají povinnost jakékoliv podezření Barnevernetu hlásit. Pracovníci pak v doprovodu policie rodině mohou dítě odebrat a dát do pěstounské péče.
Británie stále vede
Zatímco v Norsku se případy podobného druhu zdají být jednotlivostmi, zemí, kde mají čeští rodiče s odebíráním svých potomků dlouhodobě nejvíce problémů, je Velká Británie.
Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí od roku 2010 do konce roku 2014 eviduje podle informací časopisu TÝDEN celkem 150 dětí odebraných českým rodičům. Z toho 145 případů se odehrálo ve Velké Británii. Odebraných dětí je více, úřad logicky registruje pouze rodiny, které se mu přihlásily.
Paní Gabriela, která žila se svým manželem a dvanáctiletým synem v Liverpoolu, vypráví, jak jednou v návalu manželské hádky domů přivolala policii. Své rozhodnutí přisuzuje hormonům, byla totiž v té době těhotná. Od tohoto incidentu však paní Gabriela zažívala podivné chování zejména ze strany pracovníků gynekologické kliniky, kterou navštěvovala. Při návštěvě své lékařky těsně před porodem se Gabriele podařilo nahlédnout do zdravotní dokumentace. "Celá jedna strana byla o odebrání mé dcerušky hned po narození. Malá měla přiděleného sociálního pracovníka, obhájce u soudu, a co je nejhorší, měla už přidělené adoptivní rodiče," říká Gabriela. Po této zkušenosti se spolu s rodinou navrátila zpět do České republiky ještě před porodem své dcery.
Zdechovský, který se případy odebraných dětí v Norsku zabývá, říká: "Samozřejmě, že tu diskuzi chci otevřít především v Norsku," a dodává, že by téma rád prosadil i na půdě Evropského parlamentu. S norskými politiky se pak chystá téma projednat koncem ledna.
