Výjimečné tresty
Natálku proste o odpuštění sami, vzkazuje žhářům její matka

Lehce nervózní, ale jinak bez zvláštních a na první pohled patrných emocí sledovala Anna Siváková vyhlášení rozsudku nad čtveřicí neonacistů, kteří loni v dubnu ve Vítkově vypálili dům její rodiny. Následky žhářského útoku, který měl být oslavou narozenin Adolfa Hitlera, má před očima každý den. Její nyní tříletá dcera Natálka byla totiž popálena na 80 procentech těla, přišla o tři prsty na rukou a bude mít i další doživotní následky.

Do tváří útočníků Siváková pohlédla úplně poprvé. "Moc jsem se na ně ale nedívala. Nešlo to. Byl to strašný pocit," svěřila se novinářům mladá žena, která se kontaktu s obžalovanými dosud vyhýbala. Když vypovídala před soudem, tak v jejich nepřítomnosti. Odpustit jim nehodlá. "Nikdy jim neodpustím," řekla. Jestli to dokáže někdy dokáže Natálka, netuší. "Můžou přijít, až je pustí z vězení a prosit Natálku, které zničili život, o odpuštění," řekla Siváková.

K soudu dorazila sama. Otec popálené holčičky Pavel Kudrik vyhlášení rozsudku nesledoval. "Vzal si dovolenou z práce a je doma. Hlídá malou," vysvětlila ještě před začátkem dnešního jednání jeho žena.

Po vyhlášení rozsudku neskrývala překvapení nad výší trestů. Soud všem uložil výjimečné tresty. Tři obžalovaní - David Vaculík, Ivo Müller a Jaromír Lukeš by měli ve vězení strávit 22 let. Václav Cojocaru o dva roky méně. "Jsem ráda, že to tak dopadlo. Nejde to ale moc vidět, protože jsem v šoku," řekla s tím, že trest považuje za spravedlivý. Nečekala ale, že všichni dostanou výjimečné tresty. "Jsem překvapená," řekla v té souvislosti Siváková.

Obžalovaní, jejichž advokáti žádali podstatně mírnější potrestání či dokonce zproštění obžaloby, překvapení nad výší trestu znát nedali. "Dál stáli jak solné sloupy a hleděli někam za senát," popsal jejich reakci jeden z kameramanů, který vyhlášení rozsudku natáčel. Naprosto bez emocí byl především David Vaculík, který takto vystupoval po celou dobu procesu. Emoce lehce projevil jen Václav Cojocaru. Před odchodem ze soudní síně se krátce otočil na svou matku a nechápavě pokrčil rameny.

Rozsudek sledovaly desítky lidí. Poprvé vedení krajského soudu pro veřejnost zpřístupnilo balkon nad největší jednací síní v budově soudu. Tam rozsudek sledovaly dvě desítky novinářů. Samotná jednací síň s kapacitou 45 míst byla vyhrazena pro veřejnost. Kapacita byla zaplněna do posledního místa. Řada zájemců z řad kamarádů obžalovaných tak zůstala na chodbě.

"To jsem sem vůbec nemusela jezdit. Měli nás tam pustit," stěžovala si asi osmnáctiletá dívka. "Přednost jsme dali rodinným příslušníkům," reagovala mluvčí krajského soudu Barbora Plchotová.