Lidé mají dosazené úřednické premiéry i jejich ministry v oblibě. A není divu. Žádná konfliktní témata, žádné reformy. Dnes tak stojí na pomyslném stupni vítězů anket popularity Jiří Rusnok, dříve sbírali fanoušky Pavel Bém, Jiří Paroubek nebo Vlasta Parkanová.
Úřednický premiér v demisi Jiří Rusnok se těší podle nedávného průzkumu agentury STEM oblibě u více než poloviny Čechů. Jde tak ve šlépějích svých předchůdců v čele překlenovacích kabinetů v polistopadové historii Jana Fischera a Josefa Tošovského.
Konec Fischerovy vlády spolu s řádnými parlamentními volbami div davy neoplakávaly. Sám získal v březnovém žebříčku popularity politiků STEM v roce 2010 důvěru neuvěřitelných 89 procent respondentů, jeho tým se těšil během svého působení ve Strakově akademii oblibě tří čtvrtin národa. Kdekdo v něm viděl symbol obnovené důvěry v politiku, i když politikem vlastně vůbec nebyl. Také úřednický premiér Josef Tošovský se na začátku roku 1998 těšil podpoře 85 procent lidí.
Kdo nic nedělá, nic nezkazí
Překlenovací vlády mají za úkol přečkat do dalších voleb, než se vlády ujme opět politická moc vzešlá z výsledku hlasování občanů. Obvykle tak nemají za úkol konat žádné zásadní kroky, natož reformy. Nerozdělují tak názorově společnost, svým "nicneděláním" nikoho nenaštvou.
Navíc o úřednických vládách panuje obecný mýtus, že jsou zárukou nestrannosti a bez vlivu zavrhovaných politiků. Jen pro připomenutí: v Tošovského vládě seděla jen polovina nestraníků. Zbytek "úřednických" ministrů se etabloval ze členů ODA a ODS, z nichž řada záhy vstoupila do nově vzniklé Unie svobody, a lidí z KDU-ČSL. Fischerovi lidé byla parta složená z nominantů ODS a ČSSD, zelení se práce ve vládě po čase vzdali. A o apolitičnosti současné Rusnokovy vlády se vůbec nedá hovořit, asi stejně jako o nadstranickosti jejího politického otce, prezidenta Miloše Zemana.
Za straníky kanálem
Přesto je jejich politická odpovědnost minimální. Dopustí-li se průšvihu ve výkonné funkci straník, pro jeho domovskou partaj nastávají krušné časy a vysvětlování. Stačí si vzpomenout na téměř hysterické projevy Miroslava Kalouska (TOP 09) na sněmovním plénu při vydávání ke stíhání Vlasty Parkanové kvůli zakázkám na letouny CASA, grilování občanských demokratů kvůli poněkud značně předraženému zvučení od firmy ProMoPro, za které nesl odpovědnost někdejší ministr pro evropské záležitosti Alexandr Vondra, a netřeba se ptát vedení sociálních demokratů, kterak se jim usínalo, když jejich věrný partajník David Rath skončil v poutech i s krabicí se sedmi miliony korun.
Za přešlapy úřednických ministrů ale voliči nemají koho potrestat. Zodpovídala se snad nějaká strana za nákupy drahých hodinek pro reprezentativní účely ministerstva spravedlnosti v době, kdy v čele resortu seděla členka Fischerovy vlády Daniela Kovářová?
Efekt oblíbenosti během udržovacích ministrů dodává pocitu síly v podpadcích. A tak se někteří nechají před volbami zvábit na pěkná místa kandidátek stran, kde je o osobnosti akorát nouze. Vyprávět by mohl nejen mazák úřednických vlád Martin Pecina, ale i značná část současných ministrů Rusnokovy vlády, z níž své kandidáty čerpá především SPOZ, ale i třeba ČSSD nebo lidovci.
Honzo, vylez!
Nechat se opít úspěchem v dosazené a nikým nevolené funkci může přinést ale i tvrdý pád. Miláček veřejnosti Jan "Honza" Fischer šel do boje o Hrad jako vítěz, jeho lidé už si rozdělovali funkce v úřadu hlavy státu. Jenže ouha. Usnout na umělých vavřínech přineslo Fischerovi neúspěch už v prvním kole prezidentských voleb. A tak teď sedí opět na zaručeně oblíbeném postu úřednického místopředsedy vlády...
Myšlenka prezidentského postu uchvátila i politického oblíbence devadesátých let Vladimíra Dlouhého. Sice nenasbíral ani potřebný počet podpisů pro kandidaturu, svoji tehdejší popularitu si ale na rozdíl od Jana Fischera získal jako ministr průmyslu a obchodu za zaniklou ODA.
Stranický outsider i miláček davů
V poslední době v žebříčku popularity politiků, sestavovaném na základě průzkumu agentury STEM, bodují stálice Bohuslav Sobotka, Michal Hašek (oba ČSSD) a Jiří Pospíšil. Špatně na tom není ani ikona TOP 09 Karel Schwarzenberg, kterému stoupla oblíbenost hlavně po prohraných prezidentských volbách, ani bývalá předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová (ODS).
Favoritem byl donedávna ale jednoznačně senátor a syn někdejšího disidenta Jiří Dienstbier (ČSSD). Tabulku vedl podle průzkumu STEM nepřetržitě od září 2011 až do letošního března, kdy byl jako neoblíbenec některými kolegy z partaje sesazen z postu místopředsedy strany a rázem nemůže být do žebříčku zařazován.
Nově bodují také političtí nováčci, kteří se jak masivní kampaní, tak ostrými hesly touží dostat do parlamentu - Tomio Okamura nebo Andrej Babiš. V politice za sebou mnoho nemají. A tak opět platí pravidlo, že kdo nic nestihl udělat, nestihl ani nic zkazit.
Na výsluní oblíbenosti bývali před lety i tací, kteří by dnes jen sotva nalákali voliče. Jiřího Paroubka, politického idola roku 2005, na vrcholu ve své době střídal herec a stranický kolega Vítězslav Jandák. Před "sexy mozkem" si český lid získával pravidelně mladý premiér Stanislav Gross. Dospodu žebříčku ho ovšem poslaly prapodivné historky o původu peněz na byt, které ho ostatně stály i funkci. Mezi miláčky z řad sociálních demokratů patřila ve své době i Petra Buzková nebo exministr kultury Pavel Dostál.
Kolibřík a věnec buřtů
Slávu si svého času užívali i dnes neparlamentní lidovci. Na konci volebního roku 2006 se v první pětce nejoblíbenějších octl i později skandály ověnčený Jiří Čunek. Na svoji tehdy stranickou kolegyni Vlastu Parkanovou (dnes TOP 09) ale neměl. Než se stihla "proslavit" ve funkci ministryně obrany v Topolánkově vládě, v průzkumech bodovala na první příčce dokonce vícekrát.
A zpět k politické odpovědnosti. Uveřejněné přepisy odposlechů mezi bývalým pražským primátorem Pavlem Bémem (ODS) a vlivným pražským lobbistou Romanem Janouškem o městských zakázkách ODS zrovna dobrou reklamu neudělaly. A to byl exposlanec-horolezec "Kolibřík" jedním z těch, které národ vzýval, a stával na vrcholu popularity.
