Začala olympiáda v Pekingu. Z čistě choreografického hlediska nebylo v dosavadní historii olympijských her úchvatnějšího a pompéznějšího zahajovacího ceremoniálu. Z čistě choreografického... Jenže v případě těchto her si nelze odmyslet všechny kontroverze, které je provázejí už od přiklepnutí pořadatelství.
Nechyběli vojáci Čínské lidové armády ani obligátní dětičky. Vystoupení tisíců a tisíců účinkujících nemělo chybu. Strojově přesné, seřízené jako ta nejlepší čínská nápodoba švýcarských hodinek.
Stačí se ohlédnout o dva měsíce nazpět. Alpské cvičenky tehdy chvílemi až disharmonicky poskakovaly před zápasy na fotbalovém Euru. Ty měly k švýcarským hodinkám hodně daleko. Přesto byly ty švýcarské a rakouské holky ve svém „neumětelství" sympatičtější. Lépe se totiž dívá na lidi než na armádu robotů.
Ledově chladný pekingský ceremoniál jen dokázal rozdíly ve vnímání člověka jako individuality na Západě a v Číně, kde je člověk součástí masy; a kdo vybočuje, nemá místo. Stát tu není pro člověka, člověk je tu pro stát - a samozřejmě pro stranu.
Sport se nemá míchat s politikou, tvrdí odvěké zaklínadlo. Je to ubohý alibismus a pokrytectví. Tím, že Peking pořadatelství her dostal, se jeho počínání legitimizovalo. Pošlapávání lidských práv, nesvoboda, cenzura, to všechno je teď v pořádku.
To, že nikdo ze sportovců neodmítl účast na propagandistických hrách, je zahanbující, ale nepřekvapuje. Čekání na to, že by při slavnostním nástupu výprav někdo zvedl transparent nebo tibetskou vlajku, bylo marné a vlastně bláhové. Smáli se a mávali, mávali a mávali.
Zahajovací ceremoniál odstartovala čínská státní hymna. Začíná slovy: "Povstaňte! Vy všichni, kteří odmítáte být otroky!" Bylo by to k smíchu, kdyby to všechno nebylo tak smutné.
Hezký týden
