Každý ministr financí se poměřuje tím, jak vysoký má schodek státního rozpočtu. Pokládám otázku: můžeme ale číslům, která politici v médiích servírují veřejnosti, věřit? Provedli jsme proto analýzu výsledků kontrolní činnosti NKÚ, která by nám mohla poskytnout odpověď. Odpověď na výše položenou otázku je bohužel jednoznačné ne!
Role NKÚ
Nejvyšší kontrolní úřad má v Česku problém, že mu politici nedovolí auditovat obce a kraje. Je jedním z mála na světě. Ale to není jediný problém pana prezidenta Kaly. V rámci své agendy dělá dva druhy kontrol. První tematické kontroly (tzv. výkonnostní) se zaměřují na příjmy, výdaje, dotace a veřejné zakázky státu.
U těchto kontrol to funguje, jak má. NKÚ má zjištění a ve svých zprávách reportuje miliardové chyby politiků a úředníků. Chybovost, kterou NKÚ zjistil, je jedno až dvě procenta, což je řečí čísel v pořádku.
Dalším druhem kontrol jsou audity účetní závěrky (tzv. finanční audity). A právě v tomto případě se dá lehce zjistit, že to u nás nefunguje, jak by mělo.
Dá se řídit stát jako firma, když nemáme věrohodná čísla?
Současný ministr financí tvrdí, že stát řídí jako svoji firmu. Proč to ale ve skutečnosti nedělá a ani dělat nemůže?
Každá větší firma musí podle zákona vykazovat pro své akcionáře celková čísla v rámci své účetní závěrky. Aby číslům mohli věřit nejenom akcionáři, ale třeba i finanční úřad, nechává si management podle zákona nezávisle ověřit externím auditem, jestli nejsou výsledky firmy zkreslené.
Proč to ale nefunguje v případě českého státu? Odpověď může být dvojí. Politici tomu nejspíš nerozumějí nebo nestojí o nezkreslené výkazy o hospodaření s veřejnými prostředky.
Externím auditorem státu by měl být Nejvyšší kontrolní úřad. Jednou z jeho hlavních rolí (důvod, proč jsou NKÚ všude na světě) je udělat na konci roku ověření čísel ve výkazech jednotlivých ministerstev a dát poslancům, kteří schvalují rozpočet a jeho plnění, palec na to, že čísla ministerstva financí jsou správná. U nás to ale nejspíš není zapotřebí. Stát má celkem 42 kapitol, které dostávají z rozpočtu peníze. Logické by tedy bylo, kdyby NKÚ na konci každého roku udělal 41 auditů (sám sebe auditovat nemůže) a ověřil, že vykazovaná čísla jsou v pořádku. Jak je to ve skutečnosti?
Z uvedeného přehledu je závěr jasný. NKÚ ověří pouze čtyři kapitoly ročně z celkových 42. Takže pouhých 9,5 % úřadů dostane palec na své výkazy. Ostatní jsou každý rok bez prověrky a účtovat mohou, jak chtějí. Pokud by účtovaly špatně, na nic se nepřijde.
O to horší jsou čísla tzv. nesprávností v účetních závěrkách státních úřadů, které NKÚ protokoluje. Chyby se samy o sobě stávají, ale jejich rozsah je u nás překvapující.
V roce 2013 měl Úřad práce chyby v účetnictví dvacetkrát vyšší, než byla přípustná míra stanovená NKÚ. Ministerstvo zdravotnictví na tom bylo v roce 2014 hůř padesátkrát a MMR v roce 2012 64krát.
V případě účetnictví Ministerstva vnitra z roku 2014 NKÚ uvádí, že na zjištěných nesprávnostech ve výši 4,9 miliardy se z 97 % podílí skutečnost, že MV v roce 2014 nevedlo účetnictví úplně. V případě vykázání nesprávných konečných zůstatků účtů podmíněných závazků byla dokonce zkreslená informace o nárocích na budoucí rozpočty.
Schodek státního rozpočtu, nebo Potěmkinova vesnice?
Každý rok ministr financí předkládá do poslanecké sněmovny státní závěrečný účet - něco jako zmiňovaná účetní závěrka u podnikatelů. Poslanci ho projednávají a schvalují. Součástí těchto čísel jsou i informace o skutečném schodku státního rozpočtu, tedy rozdíl mezi příjmy a výdaji státu. Vláda tak říká poslancům, jak splnila plánovaný cíl svého hospodaření.
Jenomže jsou tato čísla správná? Ověřil někdo, že v účetnictví ministerstev nejsou chyby? Nezajímá poslance, jestli ministr financí ví, jak na tom stát ve skutečnosti je a jestli jim neservíruje nesmysly?
Když porovnáme zjištění NKÚ v jednotlivých letech a schodky státního rozpočtu vykázané ministerstvem financí, mohl být rozdíl plus minus 50 miliard. A to bylo zkontrolováno pouhých 9,5 procent kapitol.
Hlavní příčiny
Důvodů, proč vlastně vůbec nemůžeme věřit ministrovi financí, když říká, jaký má schodek rozpočtu, je několik.
První z nich je nepřehledné vykazování čísel. Jde o míchání jablek s hruškami. Aby si mohli politici hrát s čísly, kterým sami nemohou věřit, zavedli si v minulosti dvojí analytickou (podrobnou) evidenci vykazovaných čísel. Jednu pro rozpočet, druhou pro účetnictví. V normální firmě se každý spoléhá na účetnictví a rozpočet udělá do jednoduché tabulky. Stát naopak na účetnictví kašle a rozpočtuje v robustním předraženém systému státní pokladny. Účetnictví nebere vážně. Tato čísla spolu nehrají a nikdo je nemůže jednoduše porovnat.
Dalším důvodem je nepropojenost účetních systémů státních úřadů. Každý úřad si jede na vlastním písečku a má vlastní účetní metodiku a účetní systém, který může vesele soutěžit a nakupovat. Nikdo tak nemůže vidět do detailních čísel všech úřadů. Jinými slovy neřízený nepořádek.
Problém je také fungování samotného NKÚ. Úřad dává větší váhu tematickým kontrolám. Auditování účetních závěrek všech kapitol státu každý rok nedělá. Nutno dodat, díky alespoň za tematické výkonnostní audity. Bez nich bychom se už o porušování pravidel politiky nedozvěděli vůbec.
Systémově nejhorším je podle mě ignorování výstupů NKÚ našimi politiky. Prezident Kala své zprávy o chybách v hospodaření a účetnictví předkládá na vládu a do parlamentu. O zprávách si politici pěkně podebatují. Nikdo už ale pořádně nedohlíží na povinnost napravení zjištěných chyb. V každé normální firmě byste nedostali peníze do příštího rozpočtu, pokud byste neodstranili odhalené chyby a jejich příčiny. Jednoduše auditorské zjištění se musí řešit, jinak ani koruna. V případě našich politiků to tak bohužel není. Zpráva se projedná a basta. A při schvalování nového rozpočtu už nikoho chyby z minulosti nezajímají.
Co s tím?
Dokud se neodstraní zmíněné důvody, proč jsou čísla státu nedůvěryhodná, nemá smysl poslouchat čísla ministra financí o tom, jak vylepšil schodek státního rozpočtu. Je jedno, jestli vykáže vyrovnaný, nebo přebytkový. Jeho slovům mohou věřit akorát tak poslanci v parlamentu, kterým nevadí, že schvalují neověřené nesmysly. Když u deseti procent úřadů mohlo být zkreslené účetnictví o 50 miliard, může být vykázaný výsledek schodku správný? Můžeme tedy věřit ministrovi financí, že bude mít letos vyrovnaný rozpočet, nebo to ve skutečnosti bude schodek nebo přebytek plus minus 100 miliard. To se v české realitě bohužel nikdo nedozví.
Dokud si stát neudělá pořádek v systému vykazování a ověřování jeho čísel, budou si s námi politici přes média hrát hru, jak dobře řídí stát. Věřit jim ale může jenom důvěřivý naiva.
Pokud by někdo řídil rodinnou firmu, jako to dělají politici českého státu, mohl by jí brzy také třeba přivést na buben.
Autor je vedoucí analytik ekonomických událostí investigativního týmu vydavatelství Empresa Media.
