Kdyby v neděli před polednem necelebroval kardinál Dominik Duka ve svatovítské katedrále mši za Českou televizi, stala by se asi výrokem roku obhajoba sKaret z úst exministra Jaromíra Drábka (TOP 09): "Máme možnost sledovat různé kauzy, kde jsou také věci, které si těžko někdo někdy mohl představit," pravil v televizi Prima family bývalý šéf resortu práce a sociálních věcí, kolem něhož nyní hlasitě vržou podrážkami kriminalisté. Boží muka - ale obhajoba vskutku dokonalá, takřka bez mezer. Ale český katolický metropolita byl ve svém kázání mnohem lepší, ne-li historicky převratný.
Vím, někteří notoričtí kverulanti kvůli nedělní mši dávají České televizi, která slaví 60. výročí započetí televizního vysílání v této zemi, nejrůznějších jmen; například spisovatelka Lenka Procházková hovořila v Brně - na mítinku Hnutí za přímou demokracii - o "veřejnoprávní katolické televizi". To je možné. Ale v přímém přenosu jsme mohli sledovat také zlatá slova, která kardinál nakladl. Požádal televizi, aby byla - jen si to představme - pravdivá! Jako koncesionář, který nic nedluží, tohle rád slyším.
Duka však šel ještě dál, když dal vzorový příklad pravdivosti; dobré kázání - stejně jako dobrá publicistika - nemá se topit v obecnostech, nýbrž musí být konkrétní. A kardinál takový věru byl vrchovatě, když uvedl, že (jen) některé pořady ČT jsou pravdivé. A sice konkrétně večerníček, jenž - tak to primas český řekl - byl "i v nejtěžších dobách komunistické normalizace pravdivý, dokázal oslovit a věděl, kde je budoucnost člověka".
Terorismus večerníčků...
Nemůže být pochyb, že se tu mluví o večerníčcích minulého režimu. Ty však často byly terčem kritiky režimu současného, a to od samého počátku devadesátých - již zcela svobodných - let minulého století. Například Milan Uhde - disident, spisovatel, dramatik, scenárista a politik (býval i ministrem kultury a předsedou sněmovny) - ideologicky rozebral loupežníka Rumcajse a nenechal na něm suchou nit.
Uhdeho výklad stojí za úplnou citaci ještě dnes: "Rumcajs, ochránce města, krajiny a života proti stereotypně stupidním a škodlivým nápadům xenofobně nazírané vrchnosti, se svému dětskému i dospělému obecenstvu představuje jako asociální živel pouze takříkajíc podle titulu. Jestli jsem četl a díval se pozorně, nikdy jsem ho nepřistihl při skutečné loupeži. Loupežník v reálném socialismu byl prostě synonymem pro sympaťáka. To, že s panským lesem zachází jako se svým, je dobově vítaná anticipace socialistického vyvlastnění, totiž ústavně oprávněné krádeže toho, co krádeží podle ideologického výkladu vzniklo. Ostatně i okrást zlodějský stát bylo dobré." Tolik Uhde.
Uhdeho politické školení občanstva zůstalo v oběhu i v obecném povědomí dodnes. Ve vyšších "levelech" internetových diskusí se můžeme stále dočíst, že seriál o Rumcajsovi je "vrcholem hnusu a nemorální oslavou zločince buzerujícího slušné obyvatele Jičína, který žije v jeskyni se svou milenkou Mankou a nemanželským dítětem Cipískem. Neznám odpudivější zpracování klišé o lidovém hrdinovi, který bohatým bral a chudým dával. Tenhle večerníček museli komunisti milovat" (píše jeden uživatel Československé filmové databáze). Jinde se dokonce dočítáme, že Rumcajs je "typický archetyp muslimského muže (...), jenž vede svůj odboj proti pokroku kdesi v jeskynním komplexu připomínajícím Tora Bora." Zkrátka, Rumcajs je Usáma bin Ládin. Což strážci naší svobody dále rozvíjejí tak, že prý les Řáholec přímo volá po bezpilotních letounech likvidujících teroristy s pomocí inteligentních střel. Včetně Cipíska?
"Pokrok", jestli tomu dobře rozumím, představují v tomto uvědomělém "antirumcajsismu" knížepán a kněžna Majolena, jejich lokaj Fricek, namyšlený starosta Humpál a apatykář Pulvr. Ten poslední ptáček by se možná líbil ministru Hegerovi, protože jednou Rumcajsovi místo léku proti kašli podstrčil střelný prach. Pokrok totiž - zvláště reformy zdravotnictví - nelze zastavit.
...nebo třetí odboj?
Skoro se ostýchám vůbec zmiňovat Trautenberka z Krkonošských pohádek, jemuž po mnoho dílů dělají Kuba, Anče, sojka, hajnej a hlavně Krakonoš ze života peklo. Zesměšňují ho a maří mu jeho pokrokové konání, které jasně plyne už jen z názvů jednotlivých dílů: Jak Trautenberk kradl zvířátkům zásoby na zimu - chtěl poslat Kubu na vojnu - chytal ptáčky zpěváčky - otrávil strakatou kozu - odvedl horské prameny - prodával vodu (inu, privatizace veřejné vodovodní sítě) - pochutnal si na čerstvých pstruzích - pořádal vepřové hody...
Komentátory filmové databáze byl tento seriál okamžitě odhalen jako "šovinistický normalizační večerníček o hodných českých proletářích a zlém sudetském kapitalistovi". Jiná podobná recenze po mém soudu opět stojí za podstatnou citaci: "...všudypřítomný komunismus, komunismus, komunismus! Sojka je stará bonzačka, která vše bonzuje Krakonošovi, který je v hiearchii ÚV KSČ nejvýše... Anče je líná, neustále si chodí stěžovat na svého zaměstnavatele (...); Trautenberk chce kupříkladu prodat své ryby, nemůže, Krakonoš mu to nedovolí! Chce prodávat vodu, nemůže! Voda je prý všech... To jsou trošku manýry bývalého režimu. Trautenberk byl vlastně dobrý kapitalista, který chtěl vše zpeněžit, a nepřítel komunismu. Krakonoš a spol. mu házeli klacky pod nohy a - co si budeme povídat - dařilo se jim to."
Krakonošské pohádky citelně zasáhly i do nedávné prezidentské kampaně. Odhalil to komentátor Českého rozhlasu Jan Fingerland, když připomněl stížnosti příznivců Karla Schwarzenberga. Ti si "stěžovali, že jejich kandidát byl rivalem Milošem Zemanem vtlačen do role Trautenberka z Krkonošských pohádek. "Znamenalo by to, že jsou Češi Zemanovou optikou cosi jako Kuba, Anče a hajnej, kteří potřebují Krakonoše, aby se dokázali ozvat? A kdo by byl onou sojkou, která Krakonoše vždy tak ochotně informovala?" Fingerland rezignovaně uzavřel poukazem na příběh řáholeckého loupežníka: "Další pohádkový příběh, ve kterém lze najít podobnost s prezidentskou volbou, je Rumcajs, jehož protihráčem je knížepán. A to poněkud zdegenerovaný."
Shrnuto a podtrženo: sotva jsme se vypořádali s naší pohádkovou minulostí - a byla to hotová muka - přijde si s nevinným úsměvem boží Duka do velechrámu Páně a označí večerníčky z časů komunistického panování nejen za pravdivé, ale i za vědoucí, "kde je budoucnost člověka". Jen aby ještě nemusel svá slova odvolávat před koncilem...
Mám nápad na obhajobu: večerníček se za minulého režimu prokazatelně zúčastnil "třetího odboje". Tvrdé důkazy jsou dva. V den, kdy zemřel Leonid Iljič Brežněv (10. listopadu 1982), se zrovna vysílal díl Křemílka a Vochomůrky, v němž vypravěčka - Jiřina Bohdalová - zvolala: "Ty rachejtle, ty patříš do starého železa!" A 17. listopadu 1989 stál opět večerníček v prvních řadách mlácených revolučních zástupů. Byl zařazen slovenský seriál Pásli ovce valaši a díl se jmenoval Jak se Jura s Ondrou dali na zboj.
Všeho do času, Pán Bůh - a všechny naše večerníčky - navěky!
