"Společně" - tak zní klíčové slovo, které se jako zaklínadlo opakuje v projektech, jež přicházejí na adresu nadace. Skoro to vypadá, že mezi Čechy stoupá chuť přestat nadávat a místo toho něco vymyslet a udělat, nejlépe vlastním přičiněním. Ve Fondu místních iniciativ, kterému jsme letos dali podtitulek "Chceme města z jiného těsta", se sešla stovka žádostí o grant. Uspělo jich devatenáct, čtyři z nich mi dovolte představit.
Kladenská čtvrť Průhon vyrůstala od osmnáctého století jako nouzová kolonie pro horníky a dělníky. Skrumáž skromných domků bez ladu a skladu kupodivu přežila všechny asanační trendy, až nyní začíná jít na lukrativních parcelách kousek od centra do tuhého. Ráz čtvrti ničí v mnoha případech i sami vlastníci zdejších nemovitostí, pravomoci památkářů jsou omezené. Sdružení místních obyvatel se tudíž rozhodlo upozornit na rázovitou atmosféru tamních uliček drobným, ale originálním způsobem: oživením zaniklé studánky, jejíž pramen zmizel při výstavbě okolních vil v osmdesátých letech. Práce, která by dala dohromady sousedy různých profesí, obnáší zhruba toto: horní část studánky rozebrat, kameny a cihly očistit, zlikvidovat náletové dřeviny, odbagrovat, zarovnat a zpevnit přilehlý svah, vyhloubit studánku na původní dno, přivést tam vodu (byť už jen vodovodem), umístit informační tabuli a dílo pořádně oslavit.
Budovu základní školy v pražských Jinonicích odděluje od stanic autobusů a metra čtyřproudá výpadovka. Děti mohou využívat temný a smradlavý tunel - který tam chytráci z radnice ve spojení s dopravními inženýry nechali za desítky milionů prokopat ve snaze "nenarušovat plynulost silničního provozu" něčím tak pošetilým, jako je přechod pro pěší -, dělají to však jen výjimečně a většinou magistrálu přebíhají. Rodiče, žáci a učitelé nyní chtějí svépomocí podchod upravit alespoň tak, aby se do něj školáci nebáli a neštítili vstoupit. Rádi by jej uklidili, zařídili lepší osvětlení (podzemní chodba je zahnutá, takže z jednoho konce není vidět na druhý), ostříhali křoví v jeho těsné blízkosti a vyjednali s radnicí a úřady pravidelnou údržbu. Pomáhat jim v tom budou Pražské matky, které mají na svém kontě již šest desítek podobných zásahů, jež pomáhají chodcům přežít každodenní cesty městem.
Litvínovský Koldům představuje pro pamětníky pojem. Obytný areál s dvěma třináctipatrovými křídly a jednou sedmipodlažní stavbou obsahující "občanskou vybavenost" (jesle, školka, prádelna, jídelna, obchody) byl dokončen v roce 1958. Bydlelo v něm 1400 zaměstnanců chemického kombinátu v Záluží u Mostu a režim pěl ódy na "vzorový dům pro vzorové obyvatele". Jak se tam žije lidem dnes a jakou má stavba budoucnost? Odpovědi zkusí hledat sdružení Ze Severu a chce do toho zapojit i další obyvatele Litvínova. Výsledkem mají být například "ego-dokumenty", zachycující hlasy někdejších i současných nájemníků, nebo třeba návštěvnická expozice, jež připomene polozapomenutého spisovatele Josefa Jedličku (žil zde s rodinou až do své emigrace v roce 1968 a vydal o tom svědectví v podobě osobně i společensky nemilosrdné knihy Kde život náš je v půli se svou poutí); zájemcům se otevře i balkon v nejvyšším patře.
Už tři veřejné debaty o palčivých tématech Prahy 8 uspořádalo občanské sdružení 8jinak! Mluvilo se na nich o předražené budově nové radnice, o urbanistickém rozvoji Palmovky, o dopravní situaci po dostavbě městského tunelu. Nyní titíž lidé plánují další setkání, která by se měla zabývat například hernami a hazardem na území čtvrti, přičemž důležité je, aby se jich zúčastnili nejen křiklouni, ale zejména místní autority z řad běžných voličů i jimi zvolených zástupců a odpovědných osob. Jinými slovy: lidé by si to měli s politiky a úředníky nejen vyříkat, ale také nalézt způsob, jak z aktuální šlamastyky ven. Osmička jinak se nezabývá jen "šťouralstvím", kromě jiného organizuje pouliční festival s názvem Chánoce, který spojuje křesťanské a židovské prosincové svátky, minulost a přítomnost Libně a na němž vystupují místní muzikanti a divadelníci. Letos přibude výstava fotografií dokumentujících současnost čtvrti.
Najít vhodná slova, kterými lze snahy podobných sdružení zobecnit, je těžké. V nadaci jsme každopádně přesvědčeni, že tito lidé mění věci kolem nás k lepšímu. A že jim grant, který dosahuje maximálně sedmdesáti tisíc korun, pomůže k tomu, aby do svých záměrů zapojili okolí a dotáhli věc do konce. Nemají to jednoduché: grant negrant, investují do své činnosti volný čas, energii a často i peníze. A že by za to od zbytku společnosti sklízeli obdiv, to tedy ne.
Seriál Marka Šálka vychází každou středu
